Školní novinky

Velký vánoční trh nám však ten trochu pokažený dojem ze staveniště zcela vynahradil. Ve starém městě u Frauenkirche byl další menší trh s typickým vánočním zbožím. Někdo ochutnal i typickou drážďanskou štolu. Většina z nás však ochutnala místní svařák (Glühwein). Byla zima a on nás dokázal alespoň na chvíli krásně prohřát. Tak pro letošek Tschüs!

Mgr. Tomáš Scholz

Mein Aufenthalt in Vysočina, einer reizenden Gegend im Herzen der Tschechischen Republik, war rundum ein Erlebnis, eine intensive Zeit voller prägender Erfahrungen. Ich hatte das Glück, hier einen wunderbaren sonnigen und farbigen Herbst zu erleben, der bis zum Beginn der Adventszeit reichte. Die Landschaft - auf ausgedehnten Streifzügen auf dem Rad oder zu Fuß erkundet - habe ich dabei ins Herz geschlossen.

Meine Tätigkeit als Assistentin in verschiedenen Klassenstufen am Gymnasium war abwechslungsreich und vielfältig. Es hat mir sehr viel Freude gemacht, meine Muttersprache Deutsch zu unterrichten. Wie schade, dass ich die Fortschritte "meiner Schüler" nicht weiter verfolgen kann, denn ich hoffe sehr, dass sie ihre Scheu, diese schwere Sprache (so ihre eigene Ansicht) aktiv zu gebrauchen, immer mehr ablegen können. Trotz gelegentlicher Kommunikationsschwierigkeiten habe ich die jungen Leute als sehr aufgeschlossen und freundlich erlebt und ich kann nur hoffen, als Lehrerin an meiner deutschen Schule solche Schüler anzutreffen!

Ganz herzlich danken möchte ich auch allen Kollegen und Kolleginnen am Gymnasium, die mir offen begegnet sind und die Kommunikation mit mir - trotz Schwierigkeiten meinerseits mit der tschechischen Sprache - nicht gescheut haben. Voran meinem Kollegen im Fach Deutsch, Tomáš Scholz, der alles um meinen Aufenthalt in Chotěboř organisierte, weiter Eva Podolkova, Hana Mulfingerová und Michal Jakeš, die mir in ihren Unterrichtsstunden freie Hand ließen, eigene Ideen einzubringen und auf meine Art zu unterrichten.

Was werde ich vermissen, wenn ich Chotěboř verlasse? Ganz besonders die tschechische Sprache, in deren Klang ich mich verliebt habe. Aber auch die gute böhmische Küche: buchty, špalíčky, knedlíky s masem a se zelím. Moc dobrý! Vielleicht auch die tschechische Mentalität... Immer wieder gefragt, fällt es mir nach wie vor schwer, Deutsche und Tschechen in Abgrenzung voneinander zu charakterisieren. Ich denke, wir haben viel gemeinsam. Doch die Deutschen denken in Begriffen, sie beurteilen und bewerten alles und jeden. Die deutsche Sprache hat lange Wörter, um alles auf einen Begriff zu bringen. Dagegen hat das Tschechische so unglaublich viele Aspekte von Tätigkeitswörtern / Verben: Man tut, was man kann und muss und will, jetzt oder nachher, in dieser Hinsicht oder in jener, einmal oder immer wieder ... und damit ist es gut. Man muss es nicht auch noch bewerten! Das ist mir sympathisch.

Das Comenius-Programm, in dessen Rahmen ich als Assistenzkraft tätig sein konnte, dient dem innereuropäischen Austausch. Ich hoffe, dass mein Einsatz einen kleinen Beitrag zur Begegnung unserer beiden Länder und damit zur Stärkung europäischer Beziehungen leisten konnte. Ich selbst verbinde mit der Tschechischen Republik seit meinem Aufenthalt hier ein Stückchen Heimat und wünsche mir, dass die wechselseitige Beziehung zwischen Tschechien und Deutschland in Zukunft von positiven Erfahrungen und gegenseitiger Achtung geprägt sein wird.

Annemarie Glock

Můj pobyt na Vysočině, v půvabné krajině v srdci České republiky, byl plný zážitků, intenzivně vyplněného času a nabytých zkušeností. Měla jsem štěstí, že jsem zde zažila překrásný, slunečný podzim, který trval až do začátku adventu. Krajina, kterou jsem objevovala na kole nebo po svých, zůstane navždy v mém srdci.

Moje práce asistentky v různých třídách na gymnáziu byla rozmanitá a mnohotvárná. Během vyučování němčiny jsem zažila mnoho legrace. Jaká škoda, že pokrok svých žáků nebudu moci dále sledovat, ale doufám, že jejich ostýchavost používat tento těžký jazyk - podle jejich názoru - navždy zmizí. I přes občasné potíže při komunikaci byli tito mladí lidé otevření a přátelští. Mohu jen doufat, že jako učitelka na své německé škole budu mít příležitost učit také takové studenty.

Především bych chtěla poděkovat všem kolegům a kolegyním na gymnáziu, kteří se se mnou setkávali a otevřeně komunikovali - i přes těžkosti v českém jazyce z mé strany - vždy mě trpělivě vyslechli. Především děkuji svému kolegovi Tomáši Scholzovi, který organizoval všechno kolem mého pobytu zde v Chotěboři, a dále všem svým kolegům němčinářům Evě Podolkové, Hance Mulfingerové a Michalu Jakešovi, kteří mi nechávali o výuce volnou ruku, abych realizovala své vlastní myšlenky a mohla vyučovat svými metodami.

Co budu postrádat, když opustím Chotěboř. Především češtinu, jejíž zvuk jsem si zamilovala. Ale také dobrou českou kuchyni: buchty, špalíčky, knedlíky s masem a se zelím. Moc dobré! Možná také českou mentalitu… Pořád se mě ptají, jak bych charakterizovala rozdíl mezi Čechy a Němci. To mi připadá těžké. Myslím, že máme mnoho společného. Němci přemýšlí v pojmech, posuzují a hodnotí všechno a každého. Němčina má dlouhá slova, do kterých se snaží obsáhnout vše. Naproti tomu má čeština neskutečně mnoho tvarů slovesného vidu: Člověk dělá, co umí, musí a chce, teď nebo později, v tomto nebo jiném ohledu, jednou nebo víckrát … a tím je to dobré. Naštěstí se to nemusí známkovat. To je mi sympatické.

Program Comenius, v jehož rámci jsem činná jako pomocná asistentka, slouží k výměnnému pobytu mezi evropskými zeměmi. Doufám, že moje působení bude malým přínosem při setkávání našich zemí a tím i posílením evropských vztahů. Já sama jsem svázána s Českou republikou od mého pobytu v tomto kousku země a přeji si, aby oboustranné vztahy mezi Českem a Německem v budoucnu byly plné pozitivních zkušeností a vzájemného respektu.

studenti 4. A

V plánu byly hned dvě zastávky: Krajský úřad a tamní pivovar Ježek. Cesta rychle ubíhala, možná proto, že Jihlava nepatří mezi vzdálená města nebo proto, že se každý skvěle bavil. Od vtipů, ke čtení knížky až po zábavné historky pana řidiče. K velkému potěšení všech nezletilých byla první zastávka plánovaná v pivovaru Ježek. Tam nás přivítal postarší pán, který nás po krátkém úvodu provedl pivovarem, přičemž popisoval celý výrobní proces piva.

Poté jsme se natěšení vesele přesunuli do budovy Krajského úřadu. Hned při vstupu se nás ujala sympatická sekretářka pana hejtmana. Společně s ní jsme se přemístili do kongresového sálu, kde probíhají všechna jednání zastupitelstva kraje. Ti šťastnější z nás si tak mohli vyzkoušet, jaké to je sedět na místech, která jsou určená výhradně pro radní kraje, a na kterých se za pár let určitě posadí sami. Naší pozornosti samozřejmě nemohla uniknout zařízení s mikrofony, kterými se zastupitelé hlásí o slovo. Naše průvodkyně nám sdělila pár základních informací a zajímavostí v mnoha oblastech týkajících se kraje Vysočina a ve spolupráci s námi probrala hlavní zastupitele.

Po této prezentaci byla v plánu menší prohlídka úřadu, především kanceláře hejtmana, ve které by si přál pracovat snad každý. Ne všichni mají v kanceláři pohodlnou sedací soupravu, knihovnu nebo dokonce koupelnu. Návštěva úřadu byla díky tomu velice motivující. K našemu zklamání se ale blížil čas odjezdu. Rozloučili jsme se a vydali cestou k domovu. Tak byla zakončena jedna z mnoha aktivit letošního projektu o našem kraji.

První den probíhala teoretická část soutěže. Psaly se celkem tři části - test na téma les, poznávačka stromů a keřů a poznávačka dřeva. Test prověřil naše všeobecné znalosti o lese. Poznávačka stromů a keřů v okolí tamější školy nebyla ani pro jedno družstvo z Chotěboře problém - obě družstva získala v této části maximální počet bodů. Ukázalo se, že každoroční poznávačky v rámci hodin biologie přinášejí své ovoce. Zato poznávačka podle dřeva byla velmi náročná. Naštěstí byla náročná pro všechna družstva, a tak se kvůli této části nevytvořily žádné větší bodové rozdíly mezi týmy. Večer nás čekala přednáška na téma "Les, prales nebo plantáž?" a druhá na téma "Lesní kapitál". Tyto přednášky nás měly tak trochu připravit na další den soutěže.

Druhý den probíhala práce v terénu. Naštěstí se počasí umoudřilo a po několika deštivých dnech konečně vysvitlo sluníčko. Každý tým si vylosoval určitou lokalitu v lesích okolo Dalešické přehrady a tu měl zmapovat - srovnat jednotlivé typy lesů dané lokality, všímat si podrostu a celkového charakteru, vytvořit kritéria pro hodnocení těchto typů a podle těchto kritérií lesy obodovat, zhodnotit význam jak pro člověka, tak pro přírodu. Večer probíhaly před komisí obhajoby mapování a tzv. malá lesní maturita. Tato "maturita" byla takovou novinkou v rámci ekologické olympiády a probíhala podobně jako opravdová maturita - byly jasně zadané otázky, o otázky se losovalo a před výstupem jsme byli na "potítku". Okruhy byly jak z historie vývoje lesů a myslivosti, tak z nejrůznějších témat týkajících se lesa - např. kůrovec na Šumavě, certifikace lesů nebo problematika kyselých dešťů.

Po obhajobách už následovalo vyhodnocení soutěže. Tým "Chotěboř B" ve složení Petra Venhauerová, Monika Stará a Michal Man obsadil hezké páté místo. Druhému družstvu "Chotěboř A" ve složení Kateřina Vencová, Anna Kubátová a Matyáš Havel se dařilo ještě více - postoupit do národního kola! Soutěž byla zakončena třetí den exkurzí do okolích lesů, kterou vedl odborník z Lesů ČR.

Přes "bojové" podmínky, ve kterých jsme tyto dny žili (chatky, do kterých zatíkalo nebo profukovalo, jídlo venku na mrazu), mohu prohlásit, že účastníci byli s průběhem soutěže poměrně spokojeni. Dozvěděli jsme se mnoho nového a získali nenahraditelné zkušenosti. Dík patří jak organizátorům soutěže, tak i paní profesorce Jirsové, která nás na olympiádu připravovala a velmi podporovala. Na jaře příštího roku bude tedy Gymnázium Chotěboř reprezentovat kraj Vysočina v národním kole ekologické olympiády, což v historii ekologické olympiády bude už poněkolikáté.

Muži sekali louku, ženy a my jsme hrabali a vozili trávu na kompost. Počasí nám celkem přálo, ale přesto jsme trochu zmokli. Když bylo místo pro sázení zbaveno stařiny, začalo dosazování nových habříků a ořezávání těch vzrostlých.

Na závěr jsme opékali buřty a ve srubu jsme pili teplý čaj a jedli ovocný koláč. Za celé dopoledne jsme byli pěkně vymrzlí, ale příjemně unavení a těšili jsme se do teplých domovů.

Už se zase těšíme na další příležitost, jak strávit fajn dopoledne v přírodě a pro přírodu!!!

Naše aktivity spočívají v tom, že každou jednotlivou lokalitu důkladně projdeme, vše nafotíme, zaznamenáme všechny živočichy a rostliny, kterými je daná lokalita zajímavá, pokusíme se zjistit i něco z její historie a třeba navrhneme i nějaká opatření do budoucnosti. A také se zkusíme zamyslet nad tím, co by se kde dalo vylepšit, čím bychom mohli našemu městu a jeho zelenému bohatství pomoci.

Jelikož žáci našeho gymnázia nemají od slov daleko k činům, vydalo se 34 studentů a dvě paní profesorky v sobotu 17. 9. 2011 v rámci projektu na procházku do okrajové části našeho města, kam po celý rok míří na svých toulkách mnoho občanů i návštěvníků Chotěboře.

Po prvním focení celého týmu dobrovolníků z řad našich studentů jsme se vybaveni rukavicemi a spoustou pytlů vydali směrem ke kapli sv. Anny připraveni sebrat každý sebemenší papírek.

Největším nadšencům, malým primánům, už na začátku cesty pomalu nestačily pytle. Po zdolání prudkého svahu, který v zimě slouží všem nadšencům zimních sportů, jsme pokračovali lesem kolem skal Koukalky ke Geofondu a dále serpentinami k Hornímu Mlýnu. Vstoupili jsme do PR Údolí Doubravy a přes les se obloukem vrátili do Chotěboře.

Na konci cesty jsme ještě narazili na dvě hodně staré černé skládky, odkud jsme doslova odtáhli dva asi 50 kg těžké pytle skleněných lahví a dalšího odpadu. Za těch pár hodin jsme toho nasbírali skutečně spoustu, od obalu od bonbónu, přes použitou plenku a pneumatiku až po starý koberec - celkem se nám podařilo naplnit asi 22 pytlů drobnými odpadky a ještě mnoho kusů nadměrného odpadu jsme přidali navrch. Myslím, že můžeme s dobrým pocitem říci, že to brzké vstávání za to stálo. A za rok zas!

V pět hodin odpoledne jsme se všichni opět sešli, abychom ve škole přespali. Nejdřív jsme si šli projít město a poté jsme šli zpátky ke škole a hráli různé hry: molekuly, řazení dle data našeho narození, rozdělování dle zvířátek, soutěžení ve družstvech, ... Potom jsme se přesunuli do školy. Kolem osmé hodiny jsme šli na STEZKU ODVAHY. Ta se mám sice líbila, ale byli jsme trochu vystrašení.

Pak nastala velmi rušná a nepohodlná noc. Ráno nás čekala snídaně a vyhodnocení soutěže ,,ORIENTACE PO ŠKOLE''. Až do 13:00 hodin jsme hráli různé hry. V pondělí jsme měli třídnické práce (např. rozdávání učebnic, seznamování se školním řádem atd.)

Nyní začínáme budovat geologickou expozici, která bude jakýmsi odrazovým můstkem Národního geoparku v Železných horách. V zahradě kolem platanu bude umístěno asi deset vzorků hornin z nejbližšího regionu s tabulkami obsahujícími základní informace o těchto přírodninách.

Myslíme si, že i neživá příroda kolem nás a její poznávání může být velmi zajímavé a náš geopark by měl nejen studentům gymnázia, ale i žákům ostatních chotěbořských škol, všem občanům města i návštěvníkům Chotěboře, tyto zajímavé informace poskytnout. O dalším průběhu našeho snažení Vás budeme informovat v následujících číslech ECHA.

Sebrali jsme asi 22 pytlů odpadků, mnoho dalších "pokladů", jako lina, koberce, lepenku apod., co jiní v lese zapomněli!

Byli jste skvělí! Díky za spolupráci.

Paní Glock je čerstvě vystudovanou učitelkou německého jazyka a teologie, jejíž pobyt včetně platu plně hradí evropský fond pro celoživotní vzdělávání. Protože však již v lednu 2012 nastupuje na svou školu v Německu, bude na našem gymnázium působit jen do 2. prosince 2011. Není to dlouhá doba, ale již hned 2. září se pustila s vervou do práce. Paní Glock je plná elánu a nápadů. Její hodinový úvazek činí 14 hodin týdně bez příprav. Bude vyučovat hlavně ve skupinách pana Mgr. Scholze a paní Mgr. Evy Podolkové a to vždy v doprovodu.

Ale ani ostatní skupiny německého jazyka nepřijdou zkrátka. Je plánována jedna odpolední hodina konverzace pro všechny žáky, kteří by měli zájem. Pokud by byl zájem větší, je možné se domluvit i na dvou hodinách. Kromě toho bude minimálně jednou za dva týdny po dohodě s Mgr. Michalem Jakešem a Mgr. Hanou Mulfingerovou navštěvovat jejich skupiny německého jazyka, ve kterých by vedla konverzační hodiny v rámci povinné výuky. Tím je dána všem studentům učícím se německému jazyku možnost profitovat z této jedinečné příležitosti. Doufejme, že ji studenti také využijí.

Ještě bych velmi rád prozradil, že paní Glock se aktivně učí již tři měsíce český jazyk a její výslovnost je perfektní. Dále ráda čte, hraje na housle, navštěvuje zumbu a jezdí na kole. Procházka údolím Doubravy se jí velice líbila a krajina kolem Chotěboře je prý "kouzelná". Tak ji třeba na svých toulkách také potkáte!

Do kampaně se zapojilo mnoho mateřských i základních škol z Vysočiny. I naše škola chtěla přispět svojí troškou do mlýna a protože jsme úspěšně prošli vstupním vědomostním kvízem a splnili i další dvě podmínky pro vstup do finále - byli jsme u veškerého dění v ZOO Jihlava i my. Lucka Pátková připravila velice zajímavou prezentaci o gorilách, šimpanzech a orangutanech - můžete si ji stáhnout na adrese: http://www.uncanny.cz/download/Prezentace1_XP.pps.

Karolína Holubová, Ekoklub Gymnázia Chotěboř

Náš výlet začal půlnočním odjezdem od gymnázia v pátek 24.6. V autobuse jsme se prospali a v ranních hodinách jsme dorazili do Osvětimi. Prohlídka Osvětimi I a Osvětimi II - Březinka v nás zanechala hluboké dojmy a osvětlila nám temné a kruté časy historie. Další krátká zastávka byla ve Wadovicích, rodišti Jana Pavla II. Město jsme si prošli a přejeli do Krakova, jednoho z nejkrásnějších měst Polska. Po důkladné prohlídce katedrály na hoře Wawel jsme vyrazili směrem na Rynek Glowny. První den našeho projektu jsme zakončili v Czestochové (Čenstochové), kde jsme se ubytovali, navečeřeli a načerpali síly na další den.

V neděli jsme si prohlédli hlavní duchovní centrum Polska - město Czestochová, kde je umístěn zázračný obraz Černé Madony. Poté nás autobus převezl do Wroclawi, jejíž četné památky jsme navštívili. Ve večerních hodinách jsme po večeři (velmi podobné jako předchozí den ) v hotelu ve Wroclawi ulehli ke spánku.

Po snídani jsme se ponořili do temnoty Medvědí jeskyně a následně jsme prožili dobrodružnou trasu v podzemním komplexu Osówka. Zde jsme museli absolvovat náročný přesun přes úzká prkna nad velmi studenou vodou. Posledním bodem programu byl největší zámek Dolního Slezska - Ksiaz. S uzavřením bran zámku definitivně skončilo naše čtyřdenní putování. Téměř za světla jsme se unaveni, ale spokojeni v pořádku vrátili do Chotěboře.

Celý pobyt v Polsku jsme si opravdu užívali. Většinu výkladů jsme absolvovali v polštině, což nám nedělalo až tak velké problémy. Jeden výklad byl v angličtině, a to se většině z nás zamlouvalo.

Patřilo by se poděkovat našemu doprovodu - paním profesorkám Marii Jobové a Evě Jirsové a panu řidiči, který bravurně zvládal i nelehké situace a dopravil nás bez újmy domů.

Jaký je princip této soutěže?

Každý student (mohou pracovat i ve dvojicích) dostane zadání pěti fyzikálních úloh (různé pro věkové kategorie), které po vyřešení zašle pořadateli. Ten je ohodnotí a výsledky oznámí společně se zadáním dalšího kola. Celkem se studenti účastní pěti kol.

V letošním roce se v kategorii 9 zúčastnili žáci kvarty D. Klepetková a O. Němec.

Výborně si v kategorii S2 vedly Anna Kubátová a Alžběta Nováková, studentky sexty. Umístily se na vynikajícím 1. místě v republice a obdržely titul Mistři Fyz IQ.

Výstava u nás v Chotěboři proběhla za nepřítomnosti zástupců z německé partnerské školy. Důvodem byla náhlá pracovní záležitost. Proto se dodatečně na výstavu v Chotěboři přijely 8. června 2011 podívat paní ředitelka Ines Amelung a koordinátorka projektu na německé škole paní Jördis Freiwald. Při této příležitosti jsme společně zhodnotili celý průběh projektu a zabývali se i další možností spolupráce mezi oběma školami, neboť již v lednu 2011 podaly obě školy společnou žádost o pokračování projektu v letech 2011 - 2013. Vše závisí na rozhodnutí Národní agentury pro evropské vzdělávací projekty v Praze, zda i tento následný projekt bude schválen.

Informace o slavnostním setkání na Kampě v rámci zakončení školního roku budou uveřejněny na webových stránkách www.naep.cz/comenius a www.eTwinning.cz. Tak kdybyste měli cestu do Prahy …

Tak nám tedy držte palce i nadále.

Déšť nás provázel téměř na každém kroku a hned na začátku cesty jsme byli promočení až na kost, i přesto jsme si užili krásný víkend. Nakonec se ukázalo i sluníčko a neoželeli jsme ani tradiční táborák a míčové hry. Vyvrátili jsme tak mýtus, že vědomostní hry jsou nudné.

Tento rok jsme se vydali do Křižanova, kam Mgr. Eva Jirsová poslala reprezentovat chotěbořské gymnázium rovnou tři týmy z čehož dva soutěžily ve starší kategorii.

Našim přírodovědným velvyslancům tyto znalosti opravdu nechybí, jelikož obsadili v mladší kategorii druhé a ve starší druhé a třetí místo. Medaile jsou tedy naše.

K dokonalosti nám chybí už jen jediný krůček a to porazit Gymnázium Pelhřimov. I tak si ale myslím, že máme opravdu co oslavovat a ještě jednou našim reprezentantům gratuluji a přeji hodně štěstí do příštího roku.

Cílem projektu by mělo být tuto lokalitu zmapovat ze všech možných hledisek a přiblížit ji jak studentům tak i občanům Chotěboře, aby i nadále byla využívána k relaxaci a odpočinku nás všech.

Velkým vyvrcholením na závěr bude ovšem výstava zobrazující rok v Třešňovce připravená pro veřejnost. Fotografie a výtvarná díla by měly připomenout obyvatelům Chotěboře toto příjemné místo ze všech úhlů pohledu a zvýšit do budoucna jejich zájem o třešňový sad. Nasbírané a zpracované informace se pak, doufejme, promítnou v propagačních a informačních letáčcích, aby naše práce měla i praktický užitek a závěrečná zpráva bude představena na setkání škol.

O fotografické soutěži informovalo již minulé číslo ECHA.

Díky tomu například víme, že již zmíněná hromada listí se může stát úkrytem mnoha drobných živočichů a ještěrky a hadi jsou pro zahradu užiteční tím, že se živí častými škůdci, jako jsou například hlodavci nebo slimáci.

A jelikož se studenti našeho gymnázia v čele s paní profesorkou Jirsovou již do tohoto projektu zapojili a v roce 2008 zde vystavěli malé jezírko pro vodní živočichy, studenti letošní kvinty nelenili a pustili se do dalšího zkrášlování zahrady v okolí jezírka.

Do budoucna zde chceme vytvořit malý geopark a celou zahradu doplnit o informační tabule. Doufáme, že za pomoci ostatních studentů a našich sponzorů se nám zde podaří vybudovat "přírodní učebnu" sloužící k výuce biologie v praxi. A v centru města společně vytvoříme koutek živé i neživé přírody, který si zaslouží i mezinárodní certifikát "přírodní zahrada".

Při odjezdu od gymnázia nevypadalo počasí nijak slibně, přesto nám úsměvy z tváří nezmizely. Naše první zastávka byla v Radostíně, kde začínalo putování Radostínskými rašeliništi a Národní přírodní rezervací Dářko. Po procházce jsme v Radostíně poobědvali a poté nás autobus dovezl ke štole Skalka, která je do budoucna plánována jako úložiště radioaktivního odpadu z našich jaderných elektráren. Dálší geologickou lokalitou byla Věžná s hadcovým lomem a desilikovaným pegmatitem, kde si nás "vzal do parády" pan RNDr. Malý z Muzea Vysočina v Jihlavě. Zde poprvé přišla na řadu naše kladívka a všichni se dychtivě pustili do dobývání vzorků hornin. Celkem zmožení jsme pak přejeli do Bystřice nad Pernštejnem, kde jsme byli ubytováni a ti, kteří nepadli únavou, si ještě užili třešinku na dortu - koupání v bazénu, který byl na hodinku jen náš!

Po mnoha měsících se tedy s "Achtungem", jak jsme si náš projekt interně překřtily, loučíme. Dle optimistické předpovědi pana profesora Scholze by v příštích letech měla však spolupráce s Carl von Ossietzky Oberschule pokračovat. Za letošní účastnice mohu pouze říci, že pevně věříme, že má pan profesor - jako vždy - pravdu!

P. S.
Krátký film, který byl na závěrečné výstavě promítán, můžete shlédnout také na stránkách: http://www.januszwisniowski.de

Pokus setřást v prostředcích hromadné dopravy členy výpravy, kteří neznali odpověď na cvičné testové otázky, kterými jsme se po cestě bavili, se příliš nezdařil - z tramvaje nakonec vystoupili všichni a do jihlavského kulturního domu jsme tak dorazili v plné sestavě.

Obrněni potřebnou dávkou trpělivosti jsme se dle pokynů usadili do hlavního sálu a zhruba tisíc let naslouchali trefným průpovídkám pana moderátora. Nicméně trpělivost růže přináší - s úderem dvanácté se konečně všichni soutěžící včetně nás chopili propisek a dali se do křížkování správných odpovědí.

Náš tým se po krátké poradě rozhodl označit rovněž několik odpovědí nesprávných a přenechat tak stupně vítězů studentům kvinty, kteří jsou ještě malí a určitě by jim bylo líto, kdyby se neumístili. Ostatní chotěbořské týmy již tak velkorysé nebyly - tercie obsadila ve své kategorii místo čtvrté, kvarta získala bronz, zástupci sekundy a díky našim dobrým srdcím také kvinty se ve svých kategoriích umístili na desáté příčce. Tereza Ondráčková si z krajského kola navíc odvezla bramborovou medaili za soutěž jednotlivců.

Vezmeme-li v potaz, že Velké Meziříčí a Humpolec mají krajská kola Eurorebusu celkem okatě podplacená (zhlédněte, prosím, výsledkovou listinu), jedná se o úspěch dvojnásobný. Ale však oni jim to naši v celostátním kole natřou!

Na trase vedoucí přes louky, pole a lesy se děti mohly setkat s různými pohádkovými postavami. Úkoly všem rádi pomohli splnit např. trpaslíci, čarodějnice, muchomůrky a dokonce i zimní královna nám v tak krásný den přišla na pomoc.

Doufejme, že i příští rok nám bude přát počasí a znovu v plné parádě oslavíme Den Země.

Tak pomalu a ještě jednou. Gymnázium Chotěboř se už patnáctým rokem (prakticky od úplného začátku) účastní Pražského studentského summitu, což je vzdělávací projekt, při němž studenti zkoušejí simulovat organizace jako je OSN, NATO či EU. Během tohoto projektu se z nich stávají mladí diplomaté, kteří rozhodují za "své" země, které jim jsou přiděleny na základě jimi zaslaných esejí. Vyjednávají, řeční, přesvědčují, navazují spojenectví. Zkrátka reprezentují "své" země jako jejich opravdové vzory.

Samozřejmě žádný učený z nebe nespadl. Nepředpokládá se, že každý bude vědět dopodrobna, jak je na tom "jeho" stát s reprodukční politikou, subvencí v zemědělství či regulací finančního sektoru. Tedy nyní k samotné konferenci, na které to probíhá téměř jako na opravdovém summitu třeba OSN (včetně zahajovacích projevů, kuloárních jednáních a buďme upřímní - i včetně rautů) a kde se tři dny neúnavně jedná a schvalují rezoluce, zprávy, deklarace, předchází pět přípravných setkání, tzv. workshopů. Právě ty mají studenty zasvětit do tajů mezinárodního oddlužení, průmyslu a udržitelného rozvoje či práv dětí. Mimo jiné se zde dozvědí, jak řečnit a vyjednávat. Nemalá část projektu je věnovaná i předávání zkušeností od opravdových diplomatů a různých zajímavých osobností, jejichž zážitky, rady a informace jsou k nezaplacení.

Tak a teď mi bude ještě nějakou dobu trvat, než mi v hlavě dozní "ahoj, Kanado!" a také než se mi přestane stýskat. Na summitu se totiž vytváří nejen pevná spojenectví na poli diplomatickém, ale především na tom životním.

Chotěbořská školní skupina Amnesty International uspořádala 18.3. v tělocvičně Gymnázia Chotěboř sportovní odpoledne, které se protáhlo do pozdních hodin večerních (až téměř do půlnoci), nazvané Sportuj a pomáhej. Hrál se florbal, fotbal a nechyběl ani volejbal. Zájemci si mohli zkusit, jaké je to slézat nějakou horu,i když pouze improvizovaně na horolezecké stěně. Malé děti se vydováděly mimo jiné na tanečním koberci. Nesmíme zapomenout ani na večerní jógu pod vedením pana profesora Bárty. Jako zpestření či inspirací byla vystoupení SK Buttula, MSKA Chotěboř a také Dance team Cheerleaders. Veškerý výtěžek (min. vstupné bylo 10 Kč) šel na podporu výstavby nemocnice v Dolpu.

Proč Tibet? Proč v březnu? Kalendářní den 10. 3. je považován jako Den Tibetu. V toto datum, akorát před 52 lety, tedy 10.3. 1959, bylo čínskou armádou násilně potlačeno povstání Tibeťanů proti čínské okupaci a duchovní vůdce Tibetu Dalajláma odešel do exilu. V podstatě od roku 1950 je Tibet okupován Čínou. Z Tibeťanů se postupně stala národnostní menšina ve vlastním státě, jak prohlásil Dalajláma. Jsou omezovány jejich etnické tradice, užívání jejich jazyka, statisticky se dožívají nižšího věku než čínští obyvatelé Tibetu, na významné politické funkce v Tibetu jsou dosazováni Číňané, je omezena svoboda projevu, shromažďování se, sdružování se.

Děkujeme všem, co si přišli zasportovat a pomoct, Gymnáziu Chotěboř za zapůjčení tělocvičny a jeho profesorům za pomoc s realizací a samozřejmě také všem účinkujícím!

Celkově se vybralo 4211 Kč. DĚKUJEME!

ve spolupráci s Ekoklubem Gymnázia Chotěboř, Městem Chotěboř, Obcí Sobíňov a SDH Sobíňov

vás zvou na

oslavu Dne Země

v Sobíňově

v sobotu 16.4.2011

Začátek hry je v 10:00 u terénní stanice ZO ČSOP, hra končí ve 12:30, vylosování cen pro úspěšné soutěžící ve 13:00

Přijďte oslavit Den Země

Letošní ročník se konal 10. - 13. března 2011 a organizace se na rozdíl od minulých ročníků úspěšně ujalo občanské sdružení Slunce a připravilo pro účinkující i velmi zajímavý doprovodný program.

Nastal den D, který v kalendáři odpovídal 11. březnu 2011, a brzká hodina H, neboli 8:30 a na prknech jihlavského Divadla Na Kopečku se mohl začít odehrávat stále aktuální příběh o lakomci, který má rád své penízky a nedal by na ně dopustit. Během dopoledne vystoupily ještě 3 další soubory. Sálem zaznívaly nejen salvy smíchu, ale publikum ovládly i chvíle napětí a dojetí.

Jelikož se jedná o postupovou soutěžní přehlídku hodnotila výkony souborů odborná porota ve složení: Hana Galetková , která se věnuje loutkovému, předmětnému, experimentujícímu a alternativnímu divadlu, Mgr. Martin Pšenička, PhD, asistent na Katedře divadelní vědy FF UK v Praze, a Petr Christov, teatrolog, divadelní kritik, překladatel z francouzštiny, vedoucí Katedry divadelní vědy FF UK v Praze.

Náš soubor může být s účastí na přehlídce vysoce spokojen, neboť obsadil 11. místo ze 14. souborů v konkurenci divadelních souborů působících při ZUŠ a souborů s "dlouholetou" tradicí.

Proto divadlu zdar a Lakomci zvláště ...

Více o JID 11 na webových stránkách: www. jid.slunceweb.cz

Dva moderátoři přivítali celkem třicet finalistů společně s hlavními představiteli firem, které celou soutěž sponzorovaly. Poté, co jsme byli seznámeni s průběhem a pravidly soutěže, vypuklo první finálové kolo. To obsahovalo test z místopisu kraje Vysočina zadaný v anglickém jazyce. Z tohoto kola postoupilo deset nejúspěšnějších, kteří měli ve druhém finálovém kole za úkol prezentovat v angličtině svou předem připravenou PowerPointovou prezentaci. Porota sestavená z odborníků a nepostupujících soutěžících musela vyhodnotit zpracování prezentací a projev soutěžících. Z deseti finalistů vybírala tři vítěze, kteří se v průběhu léta vydají na dvoutýdenní jazykový kurz do Velké Británie.

Závěrem soutěže bylo vyhlášení a předání cen. Na 30.-11. místě se umístili tři chotěbořští studenti - Anna Kubátová, Alžběta Nováková a Markéta Gajdorusová. Od sponzorů obdrželi ceny jako USB flash disky, překladové slovníky a další ceny. Z našeho gymnázia se do finálové desítky probojovala Lucie Pátková, která nakonec obsadila čtvrté místo a domů si odnesla notebook. S nově nabytými zkušenostmi jsme se spokojeni, ale i unaveni vraceli domů.

V úterý 15. března 2011 jsme tedy, všichni členové týmu (Alžběta Nováková, Kateřina Vencová, Nikol Dobrá, Michal Man a Matyáš Havel) nasedli do autobusu a vydali se směr Praha - Florenc. Nesmím zapomenout zmínit naši vedoucí týmu Mgr. Evu Jirsovou, která samozřejmě jela s námi, aby viděla náš fenomenální úspěch na vlastní oči.

Před Vysokou školu chemicko technologickou v Praze jsme dorazili s předstihem, a tak jsme měli čas prodiskutovat i ničivé zemětřesení v Japonsku. Po zajímavé vzdělávací přednášce následovalo krátké představování všech šesti týmů z gymnázií a základních škol. A jak že to tedy celé dopadlo?

Domů si vezeme diplom za krásné čtvrté místo z celkového počtu 89 přihlášených týmů z celé republiky. Za toto umístění jsme velmi rádi. A abychom byli také trochu materialističtí, všichni v týmu jsme se shodli, že máme lepší cenu (společenskou hru Fauna) než která se udělovala prvnímu místu.

Všechny obyvatele Chotěboře mohu také uklidnit, že výzkum sedimentů, který provedla Vysoká škola chemicko technologická v Praze, dopadl příznivě a nebyly objeveny žádné škodlivé látky. Můžeme tedy bez velkého rizika dál pomáhat našemu kraji a získávat další a další ocenění za jeho zkoumání.

Oba jsme postoupili do následujícího krajského kola, které se konalo na Krajském úřadě v Jihlavě. Dne 16.3.2011 jsme my tři (Adéla Julišová, Tadeáš Brabec a paní profesorka zeměpisu RNDr. Marie Jobová) jeli reprezentovat školu. Po příjezdu na krajský úřad se nám představili místní radní a zástupci sponzorů. Této soutěže se účastnilo 45 škol, v Jihlavě bylo tedy "pouze" 90 dětí. Následoval hodinový vědomostní písemný test týkající se kraje Vysočina, na který jsme se důkladně připravovali. Poté na nás čekal raut, mnoho jídla a pití. Dále jsme se přesunuli na přednášku o bezpečném používání počítačů a o kosmonautice.

Po přednášce za námi znovu dorazili sponzoři, radní, ale i sám pan hejtman Jiří Běhounek. Přišli nám oznámit naše výsledky. Nejprve odměnili všech 90 účastníků drobnými cenami, a poté nám sdělili, že prvních 40 účastníků vyhraje dvoudenní zájezd do Prahy a věcné hodnotné ceny. Tak tedy začali vyhlašovat čtyřicítku nejlepších. Samozřejmě, že atmosféra by se dala krájet a nervy byly větší než při samotném testu. Tadeáš se umístil na krásném 35. místě a do Prahy pojede, a já jsem se umístila na skvělém 5. místě s rozdílem pouhých tří bodů od prvního místa. Nebylo pro nás důležité získat hodnotné ceny, ale ta Praha nás lákala nejvíce. Také jsme chtěli co nejlépe reprezentovat naše gymnázium, a to se nám určitě podařilo.

V Praze budeme mít velmi bohatý program: navštívíme vodní svět Aquapalace, budovu Senátu, půjdeme na muzikál Kat Mydlář a budeme bydlet v hotelu na Malé Straně. No co dodat. Už se nemůžeme našeho vyhraného zájezdu dočkat a do budoucna chceme popřát všem dalším soutěžícím hodně úspěchů.

Úkolu jsme se chopili důkladně. Píseň "Budiž světlo" na motivy koledy Rolničky jsme nahráli hlas po hlasu, a abychom si všechno ještě více zkomplikovali, místo abychom klip nahráli na běžnou kameru, celé video jsme nafotili. To nám umožnilo použít určité efekty, o kterých bychom u videokamery mohli jenom snít.

Po dlouhém čekání jsme se nakonec dozvěděli, že jsme byli vybráni mezi nejlepší účastníky soutěže.

Náš klip si můžete prohlédnout zde:

To jediné co nebude přelepeno optimistickým heslem "nový - ještě lepší" je nejspíš pouze televizní program na 31.prosince, který zůstává konstantní a důvěrně známý již třicátým rokem. Vždyť co by to bylo za Silvestr bez společnosti Nastěnky, Marfušy, Váni a Mrazíka?

Jistí si pak můžeme být rovněž tím, že Vánoční Vídeň bude (a také je!) stejně okouzlující a dech beroucí jako každý rok.

Přestože jsme se všichni těšili, ráno nám bylo trochu smutno a na poslední chvíli ještě nejeden účastník zatoužil stornovat celý zájezd a zapojit se do pondělního vyučování, o které jsme kvůli návštěvě Vídně přišli. Po nastartování autobusu začalo několik mladších dětí dokonce plakat, takže pan profesor Scholz musel každému slíbit jeden středně velký Sacher dort. To nás přeci jen trochu rozveselilo a našim kamarádům ve školních lavicích jsme přestali tolik závidět.

Poté co jsme utratili veškeré kapesné ve Free Portu již nic nebránilo vjezdu do Rakouska a za několik málo minut i do samotné Vídně. Minulá návštěva hlavního rakouského města byla, pravda, trochu opepřena naším rozhodnutím sehrát zbytku autobusu malé představení a předstírat, že jsme se s přítelkyní ztratily, ani letos však nebyla o zábavu nouze.

Každý volil dle vlastního uvážení: 1 procento se vydalo do Albertiny obdivovat mistrná díla Picassa a Michelangela, ostatní účastníci plnili útroby radši žvancem než estetičnem a celý výlet věnovali vlastním chuťovým buňkám.

Cesta domů příjemně ubíhala - zejména poté, co se jeden ze studentů doznal k dovršení osmnáctých narozenin a z útrob svého zavazadla počal vytahovat lahve šampaňského. Plnoleté osoby si přiťukly, pan řidič a my nezletilí jsme pouze předstírali.

Po dni plném nákupů a rakouské němčiny se mi při mžourání do monitoru klíží oči, takže zase za rok, meine liebe Wien!

Tereza Rasochová, sexta

A přestože se Ekoklub Gymnázia Chotěboř díky své aktivitě (Den bez aut, Den Země v Sobíňově, úklid na Doubravce, Chotěbořšké trylkování, sběr hliníku...) a nemilosrdnému drcení soupeřů na všech olympiádách, mezi známé organizace jistě počítá, svou vlastní značku dosud neměl. To se však mělo změnit.

Jelikož se bezesporu jedná o podstatnou součást propagandy, musí takové logo splňovat hned několik kritérií. V ideálním případě je prosté a přesto propracované, po grafické stránce vyladěné a přeci informativní.

Kvalifikovaná porota se nakonec po vyčerpávajících debatách a důkladném porovnáním všech sto třiceti mimořádně kreativních a originálních soutěžních prací shodla, že veškeré výše jmenované požadavky splňuje nejlépe návrh Jakuba Civína, který sám není studentem naší školy, ale velkým příznivcem našeho Ekoklubu a účastníkem jeho akcí, ano.

Drobné odměny získala celá čtrnáctka soutěžících, kteří se díky svému umu probojovali až do finále, do historie však spolu se svým logem vstoupí pouze vítěz, který sice přímo na slavnostním předávání být nemohl, přesto však - jakoby snad tušil - vzkázal skrze prostředníka sokům "aby si to tak nebrali"...

Všichni účastníci soutěže se tedy, doufejme, budou jeho radou řídit a my se už můžeme těšit na hrnečky, propisky i kalendáře s krásným, zbrusu novým logem našeho Ekoklubu!

Ale čas běží rychle. Uplynuly letní prázdniny, začátkem září naši studenti navštívili Švédsko a koncem září opět vypukly horečné přípravy a velké těšení na návštěvu Švédů u nás. V sobotu 16.10.2010 se obě strany úspěšně setkaly v Chotěboři. Skupinu 21 studentů doprovázeli učitelé Carin Liljergren a Fredrik Björn.

Hned následujícího dne započal velmi pestrý týdenní program. Po zkušenostech z loňska jsme zopakovali návštěvu pietního místa v Ležákách i rozhovor s bývalým politickým vězněm panem Stojanem z Havlíčkova Brodu, protože zájem o naše novodobé dějiny ze strany švédských studentů i učitelů stále trvá.

V rámci výměny zkušeností v oblasti ochrany životního prostředí proběhl výlet do Železných Hor se zastávkou u klokočovské a štikovské lípy a putování malebným údolím řeky Doubravy.

Za zmínku jistě stojí i návštěva jihlavského podzemí, exkurze v havlíčkobrodském pivovaru, návštěva denního centra pro postižené občany Benediktus i velmi zdařilé vyučovací hodiny, např. hodina českého jazyka pro cizince, hodina česko-švédské historie i hodina výtvarné výchovy. Samozřejmě nechyběla ani celodenní prohlídka Prahy.

Projekt Gävle - Chotěboř měl velký význam nejen pro studenty, ale i pro učitele obou škol. Diskuse o zkušenostech z pedagogické práce byly nekonečné a probíhaly denně i po skončení oficiálního programu.

Naše díky patří všem rodinám, které se do projektu zapojily a týden se staraly o švédského studenta. Bez nich by nebylo možné celý projekt realizovat. Doufáme, že se v budoucnu opět najdou zájemci o účast v projektu Gävle - Chotěboř a spolupráce se švédskou školou bude i nadále pokračovat.

Například letošní tercie se s doprovodem pí. profesorky Evy Jirsové a Jaroslavy Janouškové podívala do Žďáru nad Sázavou a jeho okolí. Exkurze zahrnovala návštěvu Zelené Hory, Muzea knihy, Správy CHKO Žďárské vrchy a několika přírodních lokalit na území CHKO.

Třídy 2.A a sexta podnikly exkurzi na Krajský úřad v Jihlavě a do pivovaru Bernard v Humpolci. Jako doprovod s nimi jely pí. profesorky Marcela Chalupová a Marie Jobová, která je zároveň i vedoucí celého projektu s názvem Týden kraje Vysočina na Gymnáziu v Chotěboři.

Za zmínku stojí například i besedy pí. profesorky Veroniky Kudrnkové v rámci občanské výchovy, jejichž témata zní: Osobnosti kraje Vysočina, rodáci a obyvatelé Chotěboře či Dramatické zpracování pověstí našeho regionu.

Pro rozšíření obzorů besedovaly třídy 1.A a kvinta se starostkou města Chotěboř- Eliškou Pavlíkovou. O společenskovědním semináři nám přednášeli Kristýna a Michal Janáčkovi na téma Finanční gramotnost.

Naše třída septima a stejně tak paralelní třída 3.A měla besedu se spisovatelem a rodákem z Nové Vsi u Chotěboře Jaroslavem Holoubkem. Tato beseda se shodou okolností konala ve stejný den, jako byl slavnostně otevřen nově postavený pavilon tělesné výchovy. Pana Holoubka jsme po přednášce provedli po gymnáziu, aby se podíval, co se od dob jeho studií na naší škole změnilo.

Již teď snad můžeme za studenty celého Gymnázia Chotěboř říct, že se velmi těšíme na příští ročník Týdne kraje Vysočina a doufáme, že pro nás profesorský tým vymyslí další várku zajímavých přednášek.

Po zkušenostech z minulých let byli zájemci rozděleni do dvou skupin. První, čítající 16 studentů chotěbořského gymnázia s jejich vyučující Mgr. Evou Jirsovou, prošla trasu od školy přes Koukalky k Hornímu Mlýnu. Druhá, složená většinou z členů organizace a jejich přátel, vyšla z ulice F.X.Šaldy a pokračovala k Hornímu Mlýnu a po celé délce naučné stezky do Bílku. Obě skupiny naplnily sebraným odpadem 19 pytlů o obsahu 120 l. To je řeč čísel.

V závěru bych se s vámi chtěla podělit o příjemný zážitek z této akce. Při sběru odpadků jsme potkali skupinu turistů, kteří se chystali nás poučit, že sbírání hub do igelitových pytlů je nebezpečné. Když ale zjistili, co to kolem cesty sbíráme, byli nesmírně překvapení a moc nám děkovali za záslužnou činnost, se kterou se na svých výpravách ještě nesetkali. Bylo to milé povzbuzení, které nás snad opravňuje k domněnce, že jsme udělali kus dobré práce, která byla velmi spontánně oceněna. O to víc musím v závěru vyzdvihnout pomoc studentů z ekoklubu. Oni byli pochváleni svou vyučující, ale jim by se mělo dostat uznání nejenom za dřinu, obětavost a odvedenou práci, ale především za nasazení, se kterým ke společným akcím přistupují. Vždyť někteří z nich museli nejprve do Chotěboře přijet na kole nebo dokonce přijít pěšky, aby se mohli sobotní akce zúčastnit. Proto jménem svým i výboru organizace chci touto cestou poděkovat studentům Gymnázia Chotěboř za jejich příkladnou práci pro ochranu přírody.

Druhý den jsme si opět hráli, rozdělovali se do skupinek podle zvířátek, ve skupinách jsme kreslili ideální školu. Pan ředitel nám přišel popovídat o historii školy. Rozdali jsme si také učebnice, bez nich by to asi nešlo. Opět jsme se všichni sešli v pět hodin odpoledne, obtěžkáni velkými batohy a plni velkého očekávání. Nejprve jsme se nasvačili a poté se vydali na velký, sluníčkem vyhřátý trávník. I když po chvíli přišel prudký a nečekaný liják, nás od dalších her neodradil. Kolem šesté hodiny se vydaly pětičlenné skupiny na soutěž v orientaci po škole. Později, po absolvování všech soutěží, proběhlo vyhodnocení všech družstev. Ve venkovních hrách zvítězilo družstvo Zelených, ale o první místo v orientaci po škole se popraly dvě skupiny - Chro chro a Haf haf. Naštěstí odměn v podobě malých želé bonbónků bylo dost, a tak se dostalo na všechny, jak na výherce, tak i na poražené za snahu. Všichni se radovali a nemohli se dočkat noční strašidelné procházky po škole.

Další den kurzu jsme se seznámili se školním řádem. Následovala beseda se staršími studentkami, kterých jsme se mohli zeptat na vše, co nás zajímá. Někteří lumpové kladli sice i nepatřičné otázky, ale alespoň jsme se všichni mohli od srdce zasmát.

A to je tak asi všechno. Hrozně hezky jsme si to užili.

K této příležitosti vyhlásila Salesiánská asociace Dona Boska (SADBA) soutěž pro základní a střední školy s názvem Šampioni pro Afriku. Úkolem soutěžících bylo připravit a uskutečnit projekt, který zkoumá Afriku, rozvojová témata či letošní MS v JAR.

A nyní můžeme k Africe a fotbalu přidat i Gymnázium Chotěboř. Naše škola se do této soutěže také zapojila, a proto mohlo vzniknout 10 soutěžních projektů, na kterých se podíleli studenti z Tercie, Sexty a z 2.A.

Jelikož součástí projektu byla i prezentace pro veřejnost, uspořádali jsme na naší škole odpoledne věnované pouze Africe pod názvem Studenti pro Afriku, které proběhlo 13. 5. 2010. Během tohoto odpoledne se objevila široká paleta projektů a našich nápadů. Nejprve se nám představil krátký studentský film o rozdílech mezi Evropou a Afrikou. Aby náš přehled byl dokonalejší, následovala přednáška o Africe. Na konci této přednášky zazněla píseň o problémech v Africe z tvorby studenta gymnázia v podání samotného autora. Už víme o Africe a jejích problémech hodně, ale co si myslí veřejnost? Na tuto otázku se nám pokusila dát odpověď další prezentace projektu, která nás seznámila s výsledky ankety o Africe, jež proběhla na naší škole. O tom, že Afrika může být i barevná, nás přesvědčily tvůrkyně projektu Život v Africe. Jednalo se o výtvarnou soutěž spojenou s výstavou soutěžních děl. Nejšikovnější ,,studenti pro Afriku" byli ocenění.

Soutěžní projekty ovšem nebyly prezentovány jen za zdmi gymnázia. Jeden soutěžní tým představil Afriku i žákům ZŠ Buttulova.

Cílem všech projektů bylo ukázat Afriku veřejnosti, protože to je to, co my studenti můžeme Africe nabídnout. Zájem lidí má sílu pomoci Africe v některých problémech.

Všechny projekty se povedly a dokonce jeden z projektů se umístil v celorepublikové konkurenci mezi 5 nejlepšími týmy. Za účast v této soutěži a za ochotu věnovat se rozvojové problematice dostalo naše gymnázium certifikát Škola pro Afriku.

Je vidět, že Afrika, fotbal a Gymnázium Chotěboř mají mnoho společného a doufejme, že tato spojitost bude ještě dlouho platit.Více o projektu Šampioni pro Afriku: www.sampioni.cz

Magdaléna Paclíková, 3.A

Soutěže se zúčastnilo celkem čtrnáct týmů ve dvou kategoriích. Naši soutěžící bojovali v průběhu soutěže ze všech sil. Snažili se o co nejúspěšnější řešení otázek a úloh z oblasti botaniky, historie Země či lesního hospodářství. Též prezentace jejich celoročních prací se zaměřením na ochranu prostředí sklidily velký ohlas.

I přes veškerou snahu jsme se ale vítězi pro letošní rok nestali. Tým studentů ze třídy prima skončil na výborném, leč nepostupujícím druhém místě. Smíšená družstva tříd sekunda, tercie a kvarta obsadila krásné druhé a šesté místo.

Všem zúčastněným a také jejich vyučující, Mgr. Evě Jirsové, náleží za jejich znalosti a dovednosti velké uznání a pochvala.

Příští rok je vítězství naše!

Veronika Jirková

Tým chotěbořského gymnázia složený z Matěje Mana, Jana Starého a Kateřiny Jandové se ale jako favorit každopádně netvářil. Při zadávání úkolu určete materiál náhrobních desek a napište, z kterého lomu daná deska pochází, jsem se snažila nepropadat panice a zachovat si alespoň neutrální tvář, která měla ostatním ukázat, že "to je v pohodě, čekala jsem něco horšího". Nicméně "v pohodě" jsem si ani trochu nepřipadala a uklidňoval mě jen fakt, že převážnou většinu svých soupeřů po skončení už nikdy neuvidím.

Následující den jsme se vydali na celodenní exkursi, kde nám zasvěcený mineralog ukazoval různé i hrůzné horniny a nerosty, a naším úkolem bylo si je (pokud možno všechny) zapamatovat. Večer totiž měla proběhnout poznávačka. Bohužel hned v první půlhodině začalo pršet a moje rádoby "nepromokavá" bunda byla nasáklá vodou jak houba, jen co jsem vylezla zpod stromu. Asi nemusím zdůrazňovat, že poté se můj zájem přesunul z lepidolitu, rubelitu, andraditu či oligoklasu na vidinu horkého čaje a suchého oblečení. Naivně jsem zadoufala, že bychom se mohli přesunout do nějakého pěkného vytopeného muzea, nicméně pan mineralog prohlásit, že hůř už být nemůže, a směle vyrazil dál.

Nakonec naštěstí pršet přestalo a my po skončení programu (mokří, hladoví, ale také o něco chytřejší) dorazili do hotelu. Zde už nás čekala večeře, test o nerostných surovinách, slibovaná poznávačka a také posuzování vlivu těžby jednotlivých surovin na životní prostředí. V těchto disciplínách už jsme se cítili trochu jistěji, přesto nás naše konečné umístění velmi příjemně překvapilo. Skončili jsme totiž na druhém místě - a to o pouhého půl bodu! Trochu to naši radost zmírnilo, zvlášť když třetí na nás ztráceli bodů devět, nicméně být druhý v celostátní soutěži je přece jenom velký úspěch. Jen mi bylo na chvíli líto, že nás většina našich soupeřů už nikdy neuvidí :).

Kateřina Jandová

Marie Jobová

V rámci závěrečné přípravy navštívili naše gymnázium zástupci Oberschule Werder/Havel - paní ředitelka Ines Amelung a sociální pracovnice Jördis Freiwald, které se na projektu v Německu organizačně podílejí. Finančně je projekt zajištěn prostředky z programu Comenius, celoživotního vzdělávání.

Pozvání na schůzku s organizátory projektu a vedením obou škol přijala i paní starostka Eliška Pavlíková, která tuto mezinárodní spolupráci uvítala a svoji podporu projektu vyjádřila i pozváním studentů na radnici.

Mgr. Eva Podolková

Musím "smeknout klobouk" nad třemi desítkami mladých lidí od 15 do 18 let, kteří několik hodin svého volného času v neděli opět věnovali všem těm malým soutěžícím a jejich rodičům i prarodičům ze Sobíňova, Chotěboře a okolních obcí.

Samozřejmostí jsou nejen nádherné, do nejmenších detailů připravené masky trpaslíků, muchomůrek, víl i vodníků, ve kterých naši studenti malé návštěvníky vítají, ale i jejich nadšení a zapálení pro adventurní hru, kterou zde s dětmi hrají.

V letošním roce jsme navíc v tomto termínu očekávali návštěvu studentů ze Švédska, jejichž pobyt měl mít ekologickou náplň a měli se zúčastnit i oslav v Sobíňově. Veškeré soutěžní materiály byly připraveny i v angličtině. Tohoto úkolu se ujala studentka 3.A Verča Jirková, která měla vše perfektně připravené. O to větší zklamání, pro nás pro všechny, bylo zrušení cesty našich švédských přátel do Chotěboře v souvislosti s kolapsem letecké přepravy nad Evropou.

Všechno zlé je vždy i pro něco dobré a možná si mnoho lidí konečně uvědomí, jak nás má příroda "v hrsti" a ne vždy můžeme sami rozhodovat o dění kolem nás.

Nezbývá než věřit, že se i v příštím roce podaří podobnou akci uspořádat a zase se najde dostatek nadšenců z řad studentů i dospělých. Všem patří mé díky.

Mgr. Eva Jirsová - koordinátor EVVO

Celkové pořadí ve finále bylo dáno součtem bodů za: I. finálové kolo - anglické otázky o kraji Vysočina a II. finálové kolo - prezentace o našem kraji v angličtině.

Studenti naší školy, kteří se probojovali do finále, obsadili nakonec 11. - 20. místo a získali hodnotné ceny. Jedná se o Annu Kubátovou - kvinta, Moniku Jouklovou - 4.A, Michala Dobiáše - 4.A.

Všem blahopřejeme a přejeme mnoho dalších úspěchů.

RNDr. Marie Jobová

Po dlouhé cestě jsme asi v 17:00 dorazili do hotelu Engadin nedaleko Železné Rudy na Šumavě. Do hotelu jsme běželi s velkým nadšením. Večeří jsme zaplnili naše prázdná bříška a po večerním programu jsme všichni museli zalehnout. Pondělní procházka do Železné Rudy nás velice zmohla, avšak výborná čokoláda nebo snad dezert v kavárně Charllotte nás opět posílily. V úterý dopoledne se zvedly kotvy a my okusili nejdříve malý "svah" (nakloněnou rovinu) a poté velký svah na Špičáku. Tentýž den jsme poprvé navštívili bázen v Německu, kam jsme zavítali i ve čtvrtek.

V pátek odpoledne již jela lyžovat pouze drtivá menšina, neboť drtivá většina byla velice vysílená. Večer jsme psali velice těžký závěrečný test.

A pak nastala chaotická sobota. Všichni si museli sbalit své věci, svléknout povlečení z postelí a kompletně uklidit své pokoje. Poté jsme za doprovodu "milého" barmana opustili hotel. Znovu nastala úmorná cesta autobusem, ale tentokrát už domů. Když jsme dorazili do Chotěboře, již na nás čekali nedočkoví rodiče.

I když to nejdříve vypadalo, že sníh nebude, nakonec jsme si moc dobře zalyžovali. Ti, co neuměli lyžovat, se naučili a ti ostatní se zdokonalili. Každopádně se lyžák povedl.

Jednou takovou kreativní, průbojnou a odvážnou skupinou je polovina třídy kvinta, která se svým krátkým videoklipem "Čtyři za jednu" rozmetala ostatní účastníky prestižní soutěže NATOČ EKOKLIP - VYHRAJ KAMERU, kterou vyhlásila společnost EKO-KOM společně s Agenturou Dobrý den Pelhřimov.

Smyslem soutěže bylo -jak jinak - ukázat nám, studentům, jak je to třídění strašně zábavné a užitečné (a je pravda, že když vám domů přijde digitální kamera, zdá se vám ekologie mnohem smysluplnější).

Kvinta se pod taktovkou p.prof. Kubáta, díky kterému se naše filmařské umění blíží dokonalosti, se zápalem sobě vlastním do zpracování náročného úkolu pustila a dobře udělala.

Krátký, vtipný spot o muži v pruhovaném (Libor Kučera), který od zlomyslného skladníka (Jaroslav Hertl) získá výměnou za čtyři použité (Aneta Marková, Aneta Čejková, Nikol Dobrá, Andrea Moravcová) jednu novou (Sylvie Jakešová), zkrátka neměl díky brilantním hereckým výkonům, skvělé kameře (Miroslav Mejtský), střihu (Lenka Jindrová), originálnímu retro ladění a autentickému prostředí, které zajistila vedoucí výpravy Věra Albrechtová, konkurenci.

Nemalou odměnou bylo výhercům jistě i samotné předávání cen, které se uskutečnilo za přítomnosti Ing. Tomáše Škaryda, z jehož rukou cenné prezenty zástupci třídy obdrželi.

Nápad rozdělit si stránky ze získané České knihy rekordů a kuriozit dle zásluh byl zamítnut a publikace byla stejně jako kamera věnovaná škole.

Jelikož teď disponuje ještě kvalitnějším technickým vybavením než dřív, neslyšíte určitě o kvintě naposledy. Reprezentovat naše gymnázium, které má - jak říkal pan Škaryd - v kraji Vysočina jméno, budeme jistě společně s pí.prof. Jirsovou, která byla garantem celého projektu, i nadále.

Na vítěznou práci "Čtyři za jednu" se můžete podívat na www.tridime-vysocina.cz

Tereza Rasochová - kvinta

Projekt byl určen pro mladé lidi ve věku 13 až 17 let z celé republiky a byl vyhlášen občanským sdružením Živly - Agentura Koniklec, o.s., za patronace MŽP a ve spolupráci s AOPK ČR, Českým rozhlasem 2 a CHKO Třeboňsko.

Výsledkem více než půlročního snažení studentů a žáků mnoha škol po celé republice se stala krásná putovní výstava, která byla několik dnů k vidění i v budově našeho gymnázia.

Tři studenti kvinty a kvarty - Alžběta Nováková, Ivana Mrázková a Matyáš Havel - zcela zaslouženě získali atestaci podepsanou ministrem ŽP JUDr. Janem Dusíkem, M.Sc. za úspěšně dokončený projekt, který završili rozsáhlou závěrečnou prací.

Každý měsíc navíc studenti zpracovávali zadané dílčí téma a jedním z nich bylo napsání eseje o "své" Krajině domova. A právě tímto pojednáním o drsné krajině Vysočiny, o lidech tam a o domově vůbec Bětka zcela zaslouženě zvítězila. No, posuďte sami.

Autor: Alžběta Nováková
Krajina domova - místo, které hned při prvním spatření poznáme…

Ať už budu žít v dospělosti kdekoliv, vždy bude pro mě krajina domova Vysočina. I v případě, že bych našla místo, které bych měla raději. Vysočina - vždyť zde jsem se přeci narodila!

Mgr. Eva Jirsová, garant projektu

Obě studenkty tuto velmi náročnou zkoušku Goethe Zertifikat B2 úspěšně složily.

Mgr. Tomáš Scholz

První část olympiády byla teoretická. Obsahovala hydrologický test, sestavování fotografií jednotlivých úseků řeky Svratky od pramene po ústí, zakreslování rozvodnice do mapy povodí, poznávačka vodních živočichů a rostlin a vodopis České republiky. Druhá část sestávala z úkolů v terénu, kdy si každé družstvo vylosovalo úsek řeky Bystřice. Úkolem bylo zjistit, kudy řeka tekla dříve (hledat staré meandry), všímat si porostu, charakteru dna a tvaru říčního koryta, navrhovat vhodnou revitalizaci toku, změřit průtok atd. Mimo jiné byl jedním z úkolů odchyt vodních živočichů. V důsledku mrazivého počasí však řeka faunou neoplývala a šance na "úlovek" byla prakticky nulová.

Nakonec následovala prezentace a obhajoba zpracovaných výsledků před komisí a poté vyhlášení vítězů. Družstvo Chotěboř II. (Hana Bednářová, Veronika Jirková, Gabriela Marková) skončilo na hezkém 6. místě, ovšem družstvo Chotěboř I. (Matěj Man, Jan Starý, Katka Jandová) suverénně získalo 1. místo a vyhráli hodnotné ceny v podobě knížek, encyklopedií apod. V květnu budou tito studenti hájit barvy kraje Vysočina na celostátním finále. Úžasné je, že vítězství patří našemu gymnáziu již potřetí v řadě! Velký dík patří také naší paní profesorce Jirsové, která nás na olympiádu důsledně připravovala a podporovala.

Gabriela Marková, sexta

Projekt, na kterém se podílel prakticky celý profesorský sbor a část třídy kvarta, přinesl pestrou škálu přednášek a regionálně zaměřených hodin mnoha předmětů pro všechny třídy.

Projekt se rozhodně neminul účinkem - kraj Vysočina již není pro studenty tajemnou krajinou a velkou neznámou, jako tomu možná bylo doposud.

Veronika Jirková

Děkuji studentům i profesorům, kteří se vyjížďky zúčastnili, za velmi příjemně strávené sobotní dopoledne.

Mgr. Dana Mrtková

Třísettisícího návštěvníka přivítali na nádvoří zámku v Telči hejtmani obou pořádajících zemí - Jiří Běhounek, hejtman kraje Vysočina a dolnorakouský zemský hejtman Erwin Pröll. "Z přehledu návštěvnosti je zřejmé, že projekt první přeshraniční Dolnorakouské zemské výstavy se setkal s obrovským zájmem veřejnosti. Nejde však jen o výstavu samotnou, ale i o řadu hojně navštěvovaných doprovodných akcí, které jsou příležitostí k setkávání Čechů a Rakušanů a jsou příslibem vytvoření trvalejších vazeb a pokračující spolupráce na obou stranách hranice i po skončení výstavy. Už nyní hledáme další společné projekty, které nám umožní navázat na dobrou spolupráci s dolnorakouskými sousedy a rozvíjet vzájemné partnerské vztahy," říká hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek.

Kateřina Jandová je studentkou septimy Gymnázia Chotěboř, je členkou Euroklubu na zdejší střední škole, mluví anglickým a německým jazykem, zajímá se o soudobé dějiny a svou budoucí profesní kariéru spojuje se studiem medicíny.

"Po návštěvě Dolnorakouské zemské výstavy v Telči si nenechám ujít její pokračování v Raabsu a Hornu. Překvapilo mě hlavně uspořádání exponátů. Nejde o klasickou výstavu, tak jak ji známe a jsme zvyklí ji vnímat především zrakem. V případě Dolnorakouské zemské výstavy došlo i na ostatní smysly...," rozpovídala se Kateřina. Výstavu v Telči navštívila se svými spolužačkami z Euroklubu a profesorkou Marcelou Chalupovou.

Jitka Svatošová, tisková mluvčí
Krajský úřad kraje Vysočina

Správa KRNAP každoročně pořádá pětidenní soustředění pro mladé botaniky, kterým nestačí pouze prohlížení obrázků rostlin v knihách. A díky paní profesorce Evě Jirsové, která mi dala do ruky testovací otázky pro účast na tomto soustředění, jsem se letos mohla zúčastnit i já.

Během pětidenního kurzu na konci června jsem společně s dalšími třiceti nadějnými botaniky absolvovala spoustu zajímavých přednášek a několikrát se prošla i po první zóně KRNAP, kde je jinak přístup zcela zapovězen.

Přednášejícími byli převážně profesoři z pardubické univerzity. Nutno říci, že přednášky se obvykle netýkaly pouze botaniky, ale také Krkonoš jako celku, jejich minulosti a plánů KRNAP do budoucna, což jsem velmi uvítala, jelikož mi tyto přednášky dopomohly k porozumění hospodaření v našich přilehlých CHKO.

Upřímně doufám, že nejsem posledním studentem z naší oblasti, kterému bude dopřáno se tohoto soustředění zúčastnit.

Ráda bych na závěr podotkla, že tento článek nemá být článkem "chlubivým", ale chce poukázat na to, že aktivita se někdy vyplatí…

Veronika Jirková, Gymnázium Chotěboř

Dlouhá cesta autobusem přes Německo a Dánsko včetně dvou přejezdů trajektem trvala 24 hodin. Unavenou, ale zvědavou a po zážitcích dychtící skupinu uvítal ve Stockholmu zástupce ředitele pan Valter Nordkwist a pan učitel Per Andersson, kteří navštívili Chotěboř před několika měsíci. Po pohodlném přenocování v hostelu následovala prohlídka Stockholmu, cesta lodí do skanzenu a ZOO a návštěva lodi Vasa, která se potopila v 16.století. Dnes je zrestaurovaná a slouží návštěvníkům hlavního švédského města jako turistická atrakce č.1.

Dvouhodinová cesta po dálnici ze Stockholmu do Gävle vedla nekonečnými lesními porosty, v nichž se jen tu a tam objevil menší domek, většinou dřevěný a natřený tmavě červenou barvou, typickou pro skandinávská stavení. Po příjezdu ke škole nastalo hlučné vítání se švédskými partnery, kteří byli v dubnu našimi hosty a nyní se stali hostiteli.

První den uvítal českou delegaci ředitel školy pan Hans Hultin. Následovala prohlídka města se zajímavým výkladem a návštěva školní knihovny s ukázkou starých tisků. Během týdne ve škole pak naši výpravu neminula vyučovací hodina švédštiny a dokonce ani výuka žonglování, protože cirkusové umění je jedním z mnoha oborů, které je možno na Vasaskolan studovat. Úspěch měla také návštěva ZOO ve Furuvik, kde byli návštěvníci informováni o probíhajícím výzkumu v oblasti etologie šimpanzů a kde se nakonec 22 českých studentů pomazlilo se stádem švédských koz. Líbilo se jak rybaření v řece Gävlean, tak výlet na mořské pobřeží do rybářské vesničky Bönan s majákem z 19. století. Nikdo neodolal, všichni museli vystoupat až na jeho vrchol. Řadu informací o Gävle získali čeští studenti při návštěvě městského muzea a železničního muzea, při exkurzi do třídírny odpadu a v neposlední řadě při oficiálním přijetí na Městském úřadě tajemníkem města panem Göranem Arnellem. Vedoucí školského úřadu pan Jan-Erik Liljergen pak pohovořil o problematice školství s ředitelem chotěbořského gymnázia panem Vladislavem Smejkalem a oběma doprovázejími vyučujícími.

Dnes je již pobyt v Gävle minulostí. Zůstaly fotky, vzpomínky , zážitky. Kromě těch společných si každý odvezl domů i celou řadu svých osobních. Čeští studenti poznali chod švédských domácností a někteří zažili i pobyt v kultuře nám poněkud vzdálené; bydleli v rodinách muslimů. Veškerá domluva probíhala v angličtině a v rodinách nebyl nikdo, kdo by našim studentům napověděl chybějící slovíčko nebo pomohl s gramatikou. Vždy si museli vystačit sami a spolehnout se jen na sebe. Pobyt v zemi s odlišným jazykem se tak stal pro naše mladé lidi výbornou životní zkušeností. Bude-li zájem v řadách dalších studentů, kontakty s Vasaskolan se mohou rozvíjet i v budoucnu. Spolupráce se jeví jako velmi perspektivní.

Mgr. Danuše Caltová a Mgr. Eva Jirsová

Kurz byl zaměřen zejména na stmelení kolektivu, které probíhalo v rámci zábavných her připravených instruktory. Každý den měl odlišný program, ve kterém nuda neměla žádnou šanci. Nechybělo ani seznámení s běžným chodem školy a se samotnými vyučujícími, s nimiž se studenti střetli ve volejbalovém utkání.

Jelikož jsem se kurzu zúčastnila jako studentka 1.A a nyní jako instruktorka, mohu potvrdit, že tento adaptační kurz zcela plní svůj účel, tj. usnadňuje studentům přechod ze základních škol na gymnázium a pomáhá upevňovat přátelské vazby v třídním společenství.

Dagmar Novotná, studentka 4.A chotěbořského gymnázia

Foto: Mgr. Libor Lorenc

Druhý den jsme se do školy těšili, protože jsme věděli, že budeme zase hrát různé hry. Měl k nám přijít pan ředitel, ale ten musel odjet, tak jsme si naše otázky připravili pro jeho zástupce, pana profesora Jakeše. Domů jsme odcházeli s úsměvem na tváři a už jsme se těšili na 17.00 hodin, kdy zase půjdeme zpátky. Profesoři pro nás přichystali různé venkovní hry. Potom jsme si vyzkoušeli orientaci po škole. A nakonec to nejlepší - STEZKA ODVAHY =O). Nebyl nikdo, kdo by se alespoň jednou nelekl. Nejlepší byla asi mumie, ale ostatní byli také dobří. Následovala "VELMI" dlouhá noc v EuroKlubu.

Ráno jsme si sbalili své "saky paky", opustili naši provizorní ložnici a usedli do školních lavic. Všichni jsme byli ospalí, ale po příchodu holek z kvinty jsme se najednou probrali, mohli jsme jim totiž klást různé otázky. Ze školy se nám moc nechtělo, ale co nadělat.

Teď už za sebou máme první hodiny, poznali jsme nové profesory a se spolužáky také dobře vycházíme. Na gymnáziu se nám moc líbí.

Za primány Magdalena Jakešová a Nikola Smutná

Po téměř třech dnech soutěžení, obhajování celoroční práce pro přírodu a o ní se Primátům, kteří se zúčastnili v kategorii mladších, podařilo obhájit vítězství, stejně jako v minulých dvou letech a Bobříkům z kategorie starších uteklo první místo jen o pár bodů a umístili se na místě druhém. V silné konkurenci družstev z celého kraje Vysočina je to určitě velký úspěch.

Týdenní národní kolo, do kterého postoupilo družstvo Primátů, se uskuteční ve dnech 15. - 21. června v Ivančicích u Brna. Nezbývá než našim nejmladším spolužákům držet palce, aby barvy nejen našeho gymnázia, ale i města Chotěboř a celého kraje Vysočina s úspěchem reprezentovali!

Švédští hosté se zúčastnili vyučování v české škole, ochutnali české jídlo ve školní jídelně a byli přijati na Městském úřadě paní starostkou E. Pavlíkovou. V dlouhém rozhovoru s ní projevili zájem o různé oblasti veřejného života jako je školství, zdravotnictví, rozpočet, národnostní menšiny, apod. V průběhu týdne pak navštívili zajímavá místa v širokém okolí, např. Veselý Kopec, Železné Hory, památky UNESCO a expozici stříbrných dolů v Kutné Hoře, pivovar v Havlíčkově Brodě, Krajský úřad v Jihlavě, jihlavské podzemí a ZOO. Kromě toho si vyzkoušeli uplést pomlázku, namalovat vajíčka a ozdobit perníky.

Dny mezi 15. a 21. dubnem 2009 se výrazně lišily od běžných dnů školního roku. Studenti chotěbořského gymnázia opustili školní lavice a učebnice plné modelových situací a jejich učitelem se stal skutečný život. Jistě nebylo jednoduché celý týden komunikovat v angličtině, prezentovat anglicky výsledky své práce, tolerovat občany jiné národnosti a jiných etnik, nést zodpovědnost za sebe i své hosty. Jisté je, že obstáli se ctí. Věřme, že získané zkušenosti v budoucnu nepromarní a přejme jim hodně štěstí a odvahy na cestě do Švédska v září 2009.

Mgr. Danuše Caltová
Mgr. Eva Jirsová

Myslím, že se nám povedla uskutečnit dobrá věc pro přírodu i pro sebe a ještě jsme si udělali pěknou procházku.

PS: Podobně "úspěšní" byli i naši starší spolužáci ze sexty, kteří nasbírali 7 pytlů odpadků v lokalitě Koukalky a sv. Anna.

Za tercii Jakub Pikla

Také je nutné připomenout i další studenty kvinty, Vojtovy spolužáky, kteří slohovou práci na téma recyklace starých spotřebičů psali rovněž. Byly mezi nimi vynikající práce, za všechny alespoň několik jmen - Marie Stará, Lucie Pátková, Alžběta Zezulová a další. Jejich povídky ocenění sice nezískaly, ale to nic nemění na jejich kvalitě. Vojtovi i celé kvintě patří za všechno velký dík.

RNDr. Marie Jobová - vedoucí projektu Recyklohraní

Ani my jsme nezahálely a začaly jsme pravidelně třikrát týdně chodit k jezírku pozorovat, jaká vodní breberka v něm přibyla. Nezůstalo jen u pozorování vodních organismů a jejich vývoje, ale pustily jsme se i do sledování meteorologických podmínek, teplot vzduchu a vody a dalších fyzikálních a chemických vlastností.

Všechny námi naměřené údaje a závěry z nich vyvozené jsme si ale rozhodně nemohly nechat jen pro sebe. Proto jsme nejdříve vytvořily pracovní listy, které byly zaměřeny na práci s jezírkem a jeho okolím. Dalším prostředkem jak zjištěné vědomosti předat dál jsou dvě přednášky na ZŠ Smetanova, kterými bychom chtěly přiblížit jezírko a náš výzkum i žákům, kteří nejsou z naší školy a zároveň vyzkoušet jejich znalosti. Svá pozorování jsme dále zpracovaly do práce v rámci SOČ (Středoškolské odborné činnosti). Život v jezírku, ale nevyhasl ani v zimě, stejně jako naše pozorování, ve kterém hodláme pokračovat i nadále.

Matěj Man, student třetího ročníku Gymnázia Chotěboř, obětoval spolu se svými dvěma přáteli polovinu letních prázdnin právě cestě po evropské části této obrovské země za účelem pořízení fotografií ruských národních parků pro nakladatelství Slovart.

V následujícím rozhovoru shrnuje své zážitky a dojmy z kultury a přírodních krás současného Ruska.

Cílem projektu je zvýšit povědomí o třídění odpadů u mladé generace a také zajistit recyklaci drobných vysloužilých elektrozařízení a baterií v co nejvyšší míře.

Každý žák bude moci do školy nosit nepotřebné drobné elektrospotřebiče (například starý mobil, kalkulačku, telefon, elektrohračku, drobné počítačové vybavení, discman nebo MP3 přehrávač) a baterie a akumulátory.

Naši žáci se mohou zapojit také do zábavných her a soutěží, výtvarných či fotografických úkolů a kvízů z oblasti třídění a recyklace odpadů, které budou organizátoři projektu zadávat.

Za nasbírané vysloužilé baterie a drobná elektrozařízení a splněné úkoly získá naše škola body, za něž žákům budeme moci pořídit různé učební pomůcky, hry i vybavení pro volný čas. Katalog odměn a další informace o projektu jsou Vám k dispozici na www.recyklohrani.cz.

Rodiče, i Vy se můžete do Recyklohraní zapojit. Máte-li doma vybité baterie či vysloužilé drobné elektrospotřebiče, věnujte je svým dětem. Zajistíte tak jejich recyklaci a svým dětem pomůžete získat body na nákup odměn.

RNDr. Marie Jobová, vedoucí projektu

V Chotěboři se ubytovali v hotelu Vysočina, kde také snídali a večeřeli, ale na českou stravu si museli zajít do školní jídelny. Zde nešetřili chválou!

V nabitém programu nechyběla návštěva našeho gymnázia, přivítání u pana starosty na radnici, prohlídka kostela sv. Jakuba a úžasná procházka PR Údolí Doubravy v podzimním sluníčku. Na závěr pobytu naši hosté prožili hezké odpoledne na farmě v Krátech u Horní Krupé, kde se během dvouhodinové projížďky v koňském povoze seznámili s charakterem naší krajiny.

Hlavním bodem programu byla samozřejmě diskuze o možné další spolupráci obou škol a možná i měst. Naši hosté byli této možnosti velmi nakloněni. Vydařené návštěvě našich nových přátel nemalou měrou přispělo i nádherné počasí po celou dobu jejich pobytu v České republice. Nezbývá než doufat, že poslední překážku vzájemného poznávání a kontaktů, kterou jsou finanční možnosti našich studentů, se pomocí grantů podaří vyřešit.

Danuše Caltová a Eva Jirsová, Gymnázium Chotěboř

Druhá, velmi důležitá část soutěže přišla záhy. Organizátoři připravili jedenáct oblastí v bližším či vzdálenějším okolí chaty Doubravky, které byli vhodné ke zkoumání z hlediska již zmíněného tématu. Těchto jedenáct oblastí bylo losem rozděleno mezi jedenáct družstev a práce mohla začít. Studenti měli k dispozici literaturu týkající se místní historie i současnosti a mapy z různých historických období. Samozřejmě ale nejen to, druhý den všichni vyrazili do terénu, aby si své lokality pořádně prohlédli, vyzpovídali "domorodce" a nafotili v krajině zajímavosti, čímž ověřili informace z knih a map.

Ve čtvrtek večer byly na programu prezentace studentů, které hodnotila odborná porota, ve složení - Ing. Iva Čechová a Ing. Karel Anderle - pracovníci Městského úřadu Chotěboř, botanik Správy CHKO Železné hory Ing. Josef Rusňák, revírník Ing. Pavel Starý a programový vedoucí soutěže Ing. Martin Kříž. Po poradě poroty byly vyhlášeny výsledky, jako první se umístilo Gymnázium Chotěboř (Hanka Bednářová, Matěj Man, Tomáš Žemlička), na druhém a třetím místě byli studenti z Gymnázia Pelhřimov.

Olympiáda skončila v pátek výletem pro všechny účastníky, navštívili jsme jedinou přehradu na Doubravě - Pařížov, v doprovodu Ing. Starého jsme se pak kochali krásou bučin v NPR Lichnice - Kaňkovy hory a výhledem ze zříceniny hradu Lichnice.

Tato akce byla zajímavou zkušeností a seznámením s ekologií krajiny, se studiem z různých pramenů a s tím, jak může vypadat taková práce v terénu. Myslím, že mohu za všechny zúčastněné poděkovat středisku ekologické výchovy Chaloupky, která se o vše postarala a všem dalším kteří se na Ekologické olympiádě 2008 podíleli - Správě CHKO Železné hory, Městu Chotěboř, Lesům ČR, s.p. - LS Nasavrky, CDM ČSOP a Kraji Vysočina.

Hana Bednářová, Gymnázium Chotěboř

Cílem celé akce bylo vytvořit zodpovědný a fungující tým, který si s ledasčím dokáže poradit, má zodpovědnost a nebojí se skočit střemhlav do neznáma. Zpočátku dalo práci sehnat někoho, kdo by byl ochotný tuto „zkoušku“ absolvovat, ale nakonec se našlo několik jedinců, kteří byli ochotni obětovat nejen pár zameškaných hodin ve škole. Ti vyvolení jsou:

• profesoři: Dana Mrtková a Irena Žáková,
• studenti: Rasocha Vlastimil (prima), Dobrá Nikol (kvarta), Nováková Alžběta (kvarta), Rasochová Tereza (kvarta), Žák David (1.A), Cicková Eliška (2.A), Horáková Denisa (2.A), Pešková Lenka (2.A), Rutsch Pavel (2.A), Augustin Marek (sexta), Jandová Kateřina (sexta), Mrtková Aneta (sexta), Tučková Kristýna (sexta), Lancová Zuzana (3.A) a Melechovský Martin (3.A)

Je tu i 15 polských studentů a 3 jejich vyučující. Pomohlo nám i několik cizích studentů a mnoho profesorů například Marcela Chalupová, Petr Chalupa, Roman Kubát, Hana Mulfingerová, Libor Lorenc, Eva Podolková a Eva Jirsová.

Naučili jsme se mnoho věcí souvisejících s organizací a zajištěním projektu, rozumět polštině, spolupracovat, improvizovat a hlavně naslouchat druhým a snažit se tvořit kompromisy. Prohlídli jsme si i své okolí a region. Dokonce i mnozí čeští studenti poznali mnoho dosud nenavštívených památek, spolu s jejich historií a současností. Věříme, že nejen my, studenti, tyto zkušenosti využijeme i na dalších podobných akcích, ale i v budoucím životě.

Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se jakýmkoli způsobem zapojili do příprav, studentům, jejich rodinám a hlavně profesorkám Mrtkové a Žákové za skvělé vedení, stálou pomoc, přípravu a organizaci celého projektu. Děkujeme.

Další den jsme malovali, co by se nám ve škole líbilo. Poté se k nám přišel podívat pan ředitel Mgr. Vladislav Smejkal. Povídal nám o historii školy a bavili jsme se o našich namalovaných projektech. Potom jsme odešli na oběd. Odpoledne jsme se opět sešli, jelikož jsme měli přespat ve škole. Ještě když bylo světlo, hráli jsme na školním hřišti hry.

Např. monstrum = 5 dětí, které se spojily a mohly mít na zemi pouze čtyři končetiny; ulička důvěry; běh důvěry; molekuly; důvěra na laně; rozdělování do skupin pomocí zvířat; řazení podle věku... Pak jsme se přesunuli do budovy, kde jsme v našich aktivitách pokračovali. Nejdříve jsme hledali informace po celé škole. Když tato zábava skončila, přišly na řadu "Bludičky." Po nich jsme zalezli do spacáků a chystali se ke spánku. Na dobrou noc nám paní učitelka přečetla pohádku.

Třetí den jsme se probudili a nasnídali. Dopoledne jsme si řekli něco o studiu a přečetli jsme si školní řád.

Tímto bychom chtěli poděkovat paní profesorce Janě Andresové, která kurz připravila a naší třídní profesorce Veronice Kudrnkové, která s námi také ty tři dny strávila.

Dita Janáčková a Michaela Chalupová, třída prima

S napětím jsme očekávali, jak jezírko "přežije" prázdniny, ale ono to vypadá, že si náš malý vodní ekosystém žije svým vlastním životem a nic mu neschází!

Od prvního dne, kdy bylo jezírko napuštěno, studentky letošní kvarty prováděly odběry vzorků vody, měření teploty vody a sledovaly, jak se v jezírku i okolí začíná postupně objevovat život. V těchto výzkumech pokračovaly i o prázdninách a v tomto školním roce by se výsledky jejich práce měly objevit v soutěži SOČ.

Protože chceme poděkovat všem sponzorům, ale i příznivcům našeho projektu, dovolujeme si Vás pozvat na slavnostní "otevření jezírka"!

Mgr. Eva Jirsová - koordinátor EVVO

• vzájemné poznání,
• komunikaci,
• problematiku sociálně patologických jevů,
• problémy přechodu ze základní na střední školu,
• správné učení,
• organizaci školního roku,

Pro studenty čtyřletého studijního oboru byl kurz třídenní a probíhal internátní formou od soboty 30.8.2008 do pondělí 1.9.2008 v rekreačním středisku Štíří Důl u Hluboké asi 15 kilometrů od Chotěboře. Jedná se o uzavřený objekt v překrásné přírodě na úpatí Žďárských vrchů nedaleko od rekreačního střediska rybník Řeka. V objektu byl zajištěn klidný, nerušený průběh kurzu s možností bohatého sportovního vyžití. Pozitivní bylo, že se kurzu zúčastnilo všech 30 žáků třídy 1.A. Organizačně kurz zajistili výchovná poradkyně PaedDr. Marcela Chalupová, třídní profesor Mgr. Tomáš Scholz a instruktor - student Gymnázia Chotěboř Marek Augustin, kterým za jejich obětavou práci pro nové studenty děkuji.

Dejme prostor jednomu z účastníků kurzu, který Vás seznámí se svými postřehy a dojmy.

Mgr. Vladislav Smejkal - ředitel školy

Adaptační kurz 1.A

Hned po příjezdu jsme dostali oběd, který byl vynikající stejně jako všechna jídla po celý pobyt. Po chvilce na vybalování pro nás byl připraven program. Tak zvané "debihry" (význam tohoto slova si jistě každý domyslí) měly za úkol nás seznámit. Seznamování jsme se vlastně věnovali celé tři dny. Někdy nám zabralo třeba celou noc:-)

Rádi bychom poděkovali paní profesorce Chalupové, třídnímu profesorovi Scholzovi a Markovi Augustinovi, kteří pro nás připravili bohatý program, např. Valné shromáždění OSN, při kterém jsme se hodně zasmáli, nebo Přesun vajíčka, který nás donutil i přemýšlet a spoustu dalších, na které budeme s úsměvem vzpomínat.

Druhou noc jsme strávili ve třech skupinách, se zavázanýma očima a svítící tyčinkou ve vlasech pochodem po lese, což pro nás bylo největším dobrodružstvím.

Poslední den jsme si v lese postavili svoje ideální školy a při závěrečném hodnocení jsme se shodli, že v kurzu nebyl čas jen na zábavu, ale i na několik povinností, které jsme ale s přehledem zvládli. A co napsat závěrem? Snad jen to, že se budeme snažit, abychom se v naší třídě mohli cítit jako ty naše rybky ve vodě.

Klára Klofáčová

Jaký je princip této soutěže?

Každý student (mohli pracovat i ve dvojicích) dostane zadání pěti fyzikálních úloh, které po vyřešení zašle pořadateli. Ten je ohodnotí a společně se zadáním dalšího kola je pošle zpět. Celkem se studenti účastní pěti kol.

V letošním školním roce to byli studenti sekundy Ondřej Fikar a Ondřej Pavlas, Ivana Mrázková a Michaela Pelikánová, Zuzana Dvořáková a Veronika Husslíková, Sabina Bláhová a Michaela Novotná - všichni pracovali v uvedených dvojicích. V této kategorii se během roku soutěže účastnilo 182 řešitelů nebo dvojic a všichni jmenovaní se stali úspěšnými řešiteli. Obsadili od 12. do 23. místa mezi účastníky z našeho kraje. Pěkný výsledek!

Ale to není zdaleka vše. Výborně si vedly Anna Kubátová a Alžběta Nováková, studentky tercie. Ze 188 účastníků ve své kategorii se umístily na 2.-3. místě v kraji a na 8.-21. místě v republice a obdržely titul Mistři Fyz IQ. Skvělé umístění, gratulujeme!

Určitě to bude výzva (nejen pro ně) pro příští jubilejní 10. ročník soutěže Fyz IQ.

Po třech dnech zápolení a obhajob celoročních projektů se nám podařilo obhájit loňské prvenství a Bobříkům uteklo třetí místo o 0,1 bodu, o další bod za nimi zůstala tercie.

Sedmidenní klání našich primánků v národním kole se uskuteční v CHKO Orlické hory ve dnech 16. - 22. června.

DRŽME PALCE NAŠIM BORCŮM!!

Mgr. Eva Jirsová - koordinátor EVVO

Vláček nás odvezl do Sobíňova, kde už na nás čekal nejen p. RNDr. František Bárta, skvělý ornitolog a vedoucí správy CHKO Železné hory, ale i teplý čaj a káva v terénní stanici ČSOP Chotěboř. Právě výše jmenované organizace jsou již počtvrté spoluorganizátory "Chotěbořského trylkování" společně s naším gymnáziem.

Díky úžasnému počasí se nám podařilo slyšet k padesátce ptačích hlasů a okroužkovat a také vidět mnoho drobných opeřenců. Společně jsme zde strávili velmi příjemné dopoledne a jen škoda, že návštěvníků této vydařené akce nebylo více. Tak snad zase za rok nás bude o něco víc.

Mgr. Eva Jirsová, koordinátor EVVO

Vloni proběhla závěrečná bitva mezi 4.A - nakonec zvítězila a za odměnu prožila krásný den při přechodu Pálavy - a kvartou, která navštívila Národní muzeum v Praze a kino IMAX.

V letošním roce se na bitevním poli v závěru setkali ti nejmladší z našich studentů - prima a sekunda. Vítězně z tohoto souboje vyšla sekunda, která si vybrala pobyt v pražské zoo, zatímco prima se "musí spokojit" s návštěvou přírodní rezervace Stvořidla na Sázavě.

Nezbývá než vítězným třídám přát pěkné počasí na exkurzích a začít střádat hliník na příští školní rok, kdy bude soutěž určitě znovu vyhlášena.

TŘIĎTE ODPAD, MÁ TO SMYSL A SBÍREJTE HLINÍK, VYPLATÍ SE TO!!

Studenti se pustili do práce, absolvovali mnoho hodin studia nad odbornými knihami, u internetu, svoje nápady konzultovali i s vyučujícími a odborníky z řad zahradníků.

Výsledkem jejich snažení bylo deset zdařilých projektů. Porota těžce vybírala nejlepší ze všech, rozhodla se vyhlásit dvě vítězné práce. Na slavnostním vyhlášení výsledků si studenti vítězné sekundy a tercie pochutnali na výborném dortu, tedy dortech! Ale ani ostatní soutěžící neodešli bez sladkých odměn.

V pondělí 7. dubna, ve velmi nepříznivém počasí, zástupci vítězných tříd provedli "první výkop", označili přímo v terénu místo budoucího jezírka.

Všichni doufáme, že po intenzivních přípravných pracích bude v pondělí 21.4.2008 skutečně vše nachystáno a studenti budou moci uskutečnit své plány.

Protože 60 studentů kolem jedné stavby je moc, část dětí z obou tříd půjde do přírody v oblasti sv. Anny a Koukalech a zde budou uklízet "zbytky po neukázněných návštěvnících".

Vždyť v úterý 22. dubna je přeci DEN ZEMĚ!