Pohár českého florbalu – TOP 8 Východ

30. března 2015 se skupinka florbalistek se dvěma kantory vydala v 5:00 ráno vlakem do Brna zahrát si s dalšími 7 nejlepšími týmy z ČR -Východ florbalovou ligu.

Už od rána počasí moc nepřálo, ale bezpečně jsme dorazily až do sportovní haly TUV, kde se celý turnaj odehrával. Jen co jsme dorazily, obhlédly jsme soupeře a pořadatele a o půl 10 nás čekal náš vůbec první ligový zápas. Napětí stoupalo a nervy značně pracovaly. Šatnu jsme sdílely se Lvicemi Břeclav, které nám naháněly strach už jen tím jménem a hlavně dresy s vlastními jmény na zádech, ale trenéři nás uklidňovali a vysvětlovali nám co a jak. Najednou to bylo tady. Míček byl rozhodčím položen přesně na střed a hráčky se koukaly soupeři zpříma do očí. Zazněl zvuk píšťalky a začalo se hrát. První zápas nám moc nešel, nevěděly jsme co s míčkem a nesmyslně se ho zbavovaly. Prohrály jsme 3:0 a protihráčky si ulevily, že nebudou poslední, protože na to jsme tam byly my. Trochu zklamaně jsme se vracely do šatny a koučové okamžitě začali rozdávat své rady. Zlepšit obranu a větší tah na bránu. Tak jasně zněly instrukce. Přiblížila se doba druhého zápasu se Lvicemi, kterých jsme se tolik obávaly. Opět jsme naskočily na hřiště, ale hrály jsme úplně jinak. Jakoby se v nás něco zlomilo a my pomalu, ale jistě plnily požadavky koučů. Obrana se zlepšila a hlídala si soupeřky. Tím také zabránila tomu, aby daly jeden jediný gól. Útočnice to tahaly dopředu a měly spoustu střel na bránu. Naštěstí se trefila Sára Svobodová ze sekundy a skóre proměnila na 1:0. Vyhrály jsme! Křičely jsme a měly ohromnou radost. Celá hala sledovala naše nadšení a pořadatelé nám začínali fandit, protože my jediné jsme po celou dobu turnaje hrály srdcem. Při každém gólu, dobré přihrávce, zabráněnému protiútoku, výhře v poločase, prostě pořád jsme se radovaly a křičely, skákaly nebo dupaly. Naše radost byla neskutečná. Každý zápas jsme hrály s chutí a s jasným cílem – být lepší než soupeř, což se nám docela i dařilo. Třetí zápas jsme hrály proti Novému Jičínu, kde jsme daly gól, ale v 1. minutě druhého poločasu nám to protihráčky okamžitě vrátily, což byla škoda. Celý zápas byl vyrovnaný, jen proměněné šance chyběly. A pak to přišlo, v poslední minutě zápasu vypálila hráčka druhého týmu a naše obrana nedopatřením ránu dorazila do vlastní brány. Byly jsme zklamané, ale je to sport a v tom už to tak bývá. Do čtvrtfinále jsme se ale dostaly díky lepšímu vzájemnému zápasu s Břeclaví. Hrály jsme s ohromným nasazením a pořadatelé nám fandily, jak to šlo. O postup do semifinále jsme bojovaly s Hradcem Králové. Prohrávaly jsme 1:0, ale najednou se v nás něco zvedlo a perfektní souhrou obrany a útoku jsme dorovnaly. Bohužel v druhém poločase Hradec svoje skóre zvedl a my, i když Klárka Bažoutová dala ještě jeden gól, prohrály 2:4. Zklamání nebylo na místě, musely jsme bojovat dál! Čekal nás boj o 5. místo a náš poslední zápas jsme si zahrály se Šumperačkami. Půlka pořadatelů se stáhla na lavičku k našemu hřišti, aby mohla sledovat, jak hrajeme. Rozhodčí odpískal první minutu zápasu a únava byla značně znát, jak na našem týmu, tak na protihráčkách. Celkově byl zápas pomalejší a chyby byly výraznější. Nějakou náhodou se ale Šumperku povedlo zvednout stav na 1:0 a my prohrávaly. Opět jsme se nesmyslně zbavovaly míčku, až do chvíle kdy pan profesor Jakeš útoku předal jasnou taktiku a netrvalo minutu a útok vypálil. Dorovnaly jsme! Dvě minuty před koncem jsme opět byly ve hře. Ta radost, objímání a troufám si říci, že i potlačované slzy naděje a štěstí nás nabudily, abychom hrály. Osobně můžu říct, že daleko radši jsem běhala po hřišti, protože tam jsem se nemusela tolik nervovat jako na střídačce, kde se odpočítávala každá sekunda do konce. O posledním zápase rozhodly až samostatné nájezdy, kde naše útočnice opět zabodovaly. Podařilo se nám to, vyhrály jsme 2:1 na nájezdy a byly jsme na 5. místě. Kluci, jakožto pořadatelé měli také ohromnou radost, ale myslím, že tajně doufali, že se umístíme lépe. Ovšem my s naším výsledkem byly velice spokojeny. Když to teď píšu, uvědomuji si, jak úžasné to vlastně bylo. Všechny ty emoce, jak už zklamání a únava, tak radost, nadšení a překvapení. Je to něco nepopsatelného. Jen těžko se to vysvětluje někomu, kdo tam nebyl. Každopádně se nebojím za celý tým říct, že jsme si to moc užily a určitě bychom tam každá chtěly jet znovu. Opět zažít ty klíčové okamžiky, tu radost, to nadšení. Vidět, jak nás ostatní povzbuzují a věří nám. Ty šťastné pohledy koučů, když viděli, jak moc jsme zapáleny pro hru. Něco neuvěřitelného hrát proti skvělým týmům a přitom vidět, že na ně máme. Vůbec jsme si nepřipadaly jako ty slabší, i když jsme tam s tím pocitem jely, během vývoje turnaje tento pocit úplně zmizel. A jak řekl pan profesor Jakeš: „Lepší dárek jste mi k narozeninám dát nemohly.“

Martina Valentová, Gymnázium Chotěboř


Zobrazení: Alba | Podle data

Pohár českého florbalu – TOP 8 Vých


tisk Tisknout   ↑ Nahoru

Certifikáty

Držitel Ceny hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost
Ekoškola
Světová škola
Fairtradová škola
Erasmus
Učíme se ze života pro život 2
Studentská firma
Doučování
Projekt SYPO
Učíme se ze života pro život
The Quarry Life Award
Next Generation EU
Národní plán obnovy
Gymnázium Chotěboř - rozvíjíme se III
Webové stránky vytvořila společnost just4web.cz s.r.o. (J4W-RS v7.0)