Zájezdy do německy mluvících zemí |
|
Zájezdy do německy mluvících zemí |
|
| Rok se s rokem sešel a legendární projektové dny na Gymnáziu Chotěboř opět nastaly. Naše skupina se vydala do Švýcarska. K této zemi se vám určitě vybaví spoustu asociací. Za 4 dny strávené na území tohoto státu jsme jich objevili opravdu hodně. Některé najdete v následujících řádcích.
|  |
 | 26. 6. 2008 jsme se pomyslně odlepili od budovy gymnázia a na palubě autobusu uháněli vstříc naší první letošní dovolené. Někteří se dokonce i chvíli prospali. Ti ostatní doufali, že je dostatečně probudí úvodní bod programu. BERN. Hlavní město Švýcarské konfederace. Je to město věží, město sklípků, které mají vchod přímo z hlavní ulice a kam si můžete večer třeba skočit na vínko nebo koupit obraz, město květin, které zdobí snad každé okno. A málem bych zapomněla na ten nejznámější symbol Bernu a to na medvěda! Po naší procházce městem se tenhle huňáč probral a s graciózní lhostejností zapózoval našim objektivům.
|
| Poté, možná pro někoho, přišel vrchol celého zájezdu v podobě návštěvy čokoládovny NESTLÉ. Asi si říkáte, že příliš brzy, ale pokud se něco takového poštěstilo i vám, chápete. V pohodlných sedačkách při filmu na začátku prohlídky sice pár lidí našlo náhradu za tolik proklínaný a málo vydatný spánek v autobuse, ale při ochutnávce se nejen všichni rychle probudili ale rovněž začali velmi intenzivně vnímat všemi smysly. Podnosy plné té pravé syté švýcarské čokolády odolaly a my po velkém nakupování této dobroty spěchali kolem Ženevského jezera na místo ubytování v prostředí Walisských Alp.
|  |
 | Kopečky kolem začaly narůstat a houstnout. Prakticky celou dobu pobytu jsme kličkovali mezi horami v údolích. Menší problémy nastanou, když se na některý kopec potřebujete dostat. Při první cestě vzhůru jsme zatajovali dech. S hrůzou jsme koukali na malinkaté domečky pod námi a modlili se, abychom skutečně jeli správnou cestou a nemuseli se vracet. Ti, co premiérový příjezd prospali, pak nahoře čučeli s neskrývaným překvapením a úžasem na dole v údolí rozprostírající se Sion. K tomu ze všech stran kolem hory poseté množstvím vesniček i osamocených chat. Nad nimi vrcholky s pokrývkami sněhu. Vše uzavírala azurová střecha. Sedli jsme si před chatu na sluníčko a pozorovali tu nádheru. Tenkrát jsem si říkala, že po takovém pohledu nemůže nikdo cesty litovat.
|
| Po velmi časné snídani nás čekal den ve znamení švýcarské přírody. Mnozí pochybovali, že Švýcaři mají někde schované ještě vyšší hory. Jméno Matterhorn nás ale zvláštně přitahovalo. Po příjezdu do Zermattu už na nás pokukoval. Matterhorn (4478 m) stál majestátně. Jakoby nám jasně dával najevo, kdo je tady pánem. A všude kolem jen modrá obloha. Nicméně komerčním objektem je tahle hora také. Za symboly státu se platí. Zermatt je plný obchodů, restaurací a hotelů. Když se ale odvážíte a uděláte pár kroků po strmé cestě horskou cestou, všechno necháte za sebou. K tomu abyste měli třeba masív Monte Rosa jako na dlani, stačí ujít minimum, i když je pravda, že i to "minimum" umí druhý den pěkně bolet. Po cestě zpět jsme se stavili v Sionu. Při pohledu na s klidem popíjející Švýcary vychutnávající si červnovou večerní pohodu vás napadá, že žít tady nemusí být špatné.
|  |
 | Pokud někoho bolely nohy z té mírné procházky kolem Matterhornu, musel následující den ráno pěkně po česku ty švýcarské kopce proklínat. Absolvovali jsme totiž výstup na nejvýše položenou přehradu světa Grande Dixence. I autobus musel velmi dlouho šplhat zatáčkami na parkoviště. Pak už to bylo na nás. Místo turistů jsme potkávali neroztátý sníh. Výhledy jak na gigantickou hráz i na ledovce v horách byly strhující. Poté následovala návštěva výrobny sýrů Gruyéres. Prohlédli jsme si jednotlivé kroky výroby sýrů, které jsme i ochutnali. V obchodě sýrárny pak měli frmol. V odpoledních hodinách nás čekalo městečko Montreux u Ženevského jezera společně s hradem Chillon. Tento švýcarský Karlštejn na vás dýchne historií, Montreux luxusem vyzařujícím z hotelů. Spolu s Ženevským jezerem je to ovšem úžasně klidné a nádherné místo. Můžete se procházet podél jezera, vyfotit se se sochou Freddie Mercuryho, vychutnávat sluneční paprsky nebo se i vykoupat.
|
 |  |
| Poslední den nás čekala cesta nejdelší kabinovou lanovkou v Evropě. Čas jízdy ze stanice Grindelwald do Männlichenu trvá přibližně 30 minut. Nahoře máte výhled na vrcholky Eiger, Mönch a Jungfrau. Ale o to ani tak moc nejde. Spíše jde o pocit, že to, co vidíte, si nedokážete vysvětlit. Koukáte do hlubokého údolí, kde se vám město zdá jako pár čárek na papíru a kousek od vás se tyčí hory s věčným sněhem. Sednete si do trávy, pošlete pár pohlednic přes mobil a přemýšlíte o smyslu života a o vašem smyslu… Ne! Nepřemýšlíte totiž vůbec. Jen necháváte odpočinout nohy a koukáte. Cestou zpátky jsme ještě, bohužel jen letmo, navštívili Luzern a s hromadou zážitků se vrátili domů.
|  |
 | Jak tedy na závěr rychle vystihnout Švýcarsko? Je to země bank, hodinek, čokolád a sýrů, euthanasie, krav se zvonci spolu s jejich vyobrazeními na všem možném, přísných pravidel, čistého prostředí, neutrální minulosti a asi i současnosti, obdivuhodně vysoké životní úrovně, dechberoucí přírody. Hlavně je to ale země, kde na každém rohu stojí schody do nebe.
|
| Euroklub na Gymnáziu v Chotěboři spolupracuje v rámci NROS s několika kluby z Polska a SRN. Zatím poslední mezinárodní projekt se uskutečnil od 15. do 19. června 2008 s německým klubem C.V.O. ve Werderu a nesl hrdý název "Krásy Německa". Výstupem bude putovní výstava fotografií, která se na naší škole uskuteční v září tohoto roku.
|  |
 |
Projektu se zúčastnilo 8 studentů z různých ročníků a pan profesor Tomáš Scholz jako tlumočník a morální podpora.
|
| V časných ranních hodinách jsme 15. 6.opustili Chotěboř a vydali se vstříc novým zkušenostem. Cesta vlakem trvala i s přestupem v Pardubicích zhruba devět hodin. Na místo jsme dorazili v pozdních odpoledních hodinách.
|  |
 |
Na nádraží ve Werderu na nás čekalo milé uvítání. Poté jsme se přesunuli na půdu školy, jejíž exteriéry jsme velice obdivovali. Seznamovací večer byl zahájen formou interview s německými studenty. Poté jsme se dozvěděli, co nás následující čtyři dny čeká.
|
| V pondělí, tedy 16.6. byl na programu výlet do nedaleké Postupimi s prohlídkou zámku Sanssouci. Tento překrásný objekt nás velice nadchl. Fotoaparáty měly opravdové posvícení.
|  |
 |
Následující, dlouho očekávaný den, jsme strávili celý v hlavním městě - Berlíně, zde proběhla návštěva Fernsehturm (televizní věž), zajímavých památek, v neposlední řadě kina IMAX, kde se polovina českých studentů za zvuku africké hudby ponořila do spánku.
|
| Večer jsme pak shromažďovali a hodnotili námi vytvořené fotografie. |  |
 |
Další den ráno jsme se vypravili do Sterncentra (obchodní středisko), kde jsme strávili oddychové tři hodinky.
|
| Po návratu do Werderu na nás čekalo završení celého projektu. Vybrali jsme nejlepší fotografie, společně povečeřeli, hráli míčové hry, zejména pak volejbal, a se všemi se v průběhu večera velmi neradi loučili. Poslední den však zákonitě musel nastat, a tak jsme 19.6. v 7:40 definitivně opustili město Werder.
|  |
 | Veškerá naše komunikace probíhala v němčině, při neporozumění jsme hovořili anglicky, rusky, česky a v nouzových situacích došlo i na nonverbální komunikaci.
|
| Všem účastníkům se zlepšila schopnost konverzovat v německém jazyce, naučili se něco nového o tom, jak správně fotografovat a v neposlední radě také získali přátelé. Doufáme, že se nám naše společná výstava vydaří a srdečně Vás na ni zveme.
|  |
| 24. června 2006 začala exkurze chotěbořských studentů do pohádky - do Bavorských Alp. 25. června brzy ráno nás přivítal Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska. Nestačíme se divit. Tento ministát mezi Rakouskem a Švýcarskem má jen 31 tisíc obyvatel, 11 vesnic, od severu k jihu měří jen 25 km, průměrná šířka území je 6 km, přesto je považován za jeden z nejbohatších v Evropě. Je to konstituční monarchie (knížectví). Od poloviny 17. století vlastnili Lichtenstejnové rozsáhlá panství i v Čechách a na Moravě. V současné době se do země hlásí svými sídly řada zahraničních firem, využívají místních benevolentních daňových zákonů. Jeden přistěhovalec do Lichtenštejnska v minulosti si vysloužil světovou pozornost. V roce 1866 poslalo Lichtenštejnsko své vojáky po boku Rakušanů do boje proti Itálii v Tyrolsku - vrátilo se jich o jednoho více, než jich odešlo.
|  |
 | Samotný Vaduz projdete za chvíli. Jeho vlastně jediným centrem je pěší zóna. Prohlédnete kamennou věž, místní radnici, katedrálu sv. Floriana s hrobkou Lichtenstejnů. Krásy středověkého hradu, dnes spíš luxusního zámku, sídlo Lichtenstejnů, turisté však neocení - hrad je veřejnosti nepřístupný. Kde jsme našli náhradu, kouzlo zdejší země? Je to krajina - údolí Rýna, alpská příroda, zalesněné vrcholky hor, na podhorských svazích stáda krav, divokých koz, vinice. Zvědavců nám podobných má prý maličká země ročně 80 tisíc. V odpoledních hodinách jsme zhlédli fascinující přírodní scenérii Švýcarska - Rýnský vodopád. Je největším vodopádem ve střední Evropě, má výšku 28 m. I v tropickém vedru si jeho sprchu dovolíte z neznalosti jen jednou, vody Rýna jsou zde neuvěřitelně studené. Rýn je nejvýznamnější řekou Evropy (délka 1330 km). Vytéká z východního Švýcarska, protéká Bodamských jezerem. To se stalo naší další zastávkou. Jezero je druhé největší v Alpách, patří Německu. Jezero zachycuje vody v době tání sněhu.
|
| Pro nás velmi důležitou zastávkou je Konstanz, česky Kostnice. Město hrálo významnou úlohu v církevních dějinách - v letech 1414-1418 se zde konal církevní koncil, který ukončil schizma římskokatolické církve - ovšem stejný koncil odsoudil našeho náboženského reformátora Jana Husa (1415) a Jeronýma Pražského (1416).
|  |
 | Navštívili jsme muzeum v Husově domě, chrám sv. Panny Marie, místo upálení. Nebyli jsme sami. Je zajímavé, jak pojem pravda a osobní statečnost nepotřebuje překládat. Podobně jako my i turisté nejrůznějších zemí s úctou a pokorou vnímají místo, kde byl Hus v chrámu souzen, kde zemřel. Obrovský kámen, pomník s jménem a datem upálení je osázen živými květy. Cesta podél Bodamského jezera má pro nás zastávku v Lindau, jediném bavorském městě na jeho břehu. Jádrem města je původně rybářská vesnička na ostrově, dnes se město pyšní majákem, přístavem a hlavně ohromujícím výhledem na celé jezero a zasněžené vrcholky Alp.
|
| 26. června následoval celodenní výlet do Mnichova, hlavního města Bavorska (1,32 mil. obyvatel), kdysi rezidence vládnoucího roku Wittelsbachů (až do roku 1918). I když bylo město za 2. světové války těžce poškozeno, má množství památek:
|  |
 | Prohlédli jsme si Olympijský stadion z roku 1972, bohužel jsme neviděli žádný fotbalový zápas právě probíhajícího mistrovství světa. Den jsme ukončili večerní procházkou Augsburgem - městem německé renesance a manýrismu. Síly nám už většinou nestačily, na lavičkách v parku jsme se přezkušovali ze znalostí augšpurského míru.
|
| 27. června začínáme zastávkou u cenného poutního kostela u Wies- Kirche v jižním Bavorsku. Byl postaven ve stylu tzv. švábsko- bavorského rokoka v pol. 18. století.
|  |
 | A už nás čeká perla našeho zájezdu - zámek Neuschwanstein - bavorská fantazie - pohádkový zámek v Alpách nechal postavit v letech 1868-86 (architekt Jung) z rozmaru v duchu romantických představ o středověkém hradu Ludvík II. Bavorský (bavorský král 1864-86). Sám osobně by musel okouzlit každou ženu. Z obrazů na nás hledí vysoký, štíhlý, černovlasý mladík. Co na tom, že v každé větě o něm slyšíme excentrický - tzn. výstřední, zvláštní, nápadný - s tím se dá žít, může to i přitahovat, ale on se asi s životem vypořádat nedokázal - neoženil se, později trpěl duševní chorobou a nakonec záhadně zemřel v jezeře Starnberg. Ludvíkův palác se nedá vylíčit slovy - nádhera, zlato, zlato, sály zdobí výjevy z Wágnerových oper. Každého návštěvníka nutně napadá otázka, jak se dají na takový klenot obstarat finanční prostředky. Bavorsko bylo nezávislým vévodstvím pod vládou rodiny Wittelsbachů (1180-1805) a královstvím 1806-1918. (Odtud pocházela krásná Sissi, rakouská císařovna, manželka Františka Josefa I.). Sousedé (Bismarck) - si dělali plány na sjednocení s Bavorskem a Ludvíka II. upláceli - marně - i když např. Ludvík II. souhlasil se vznikem německého císařství 1871, udržel Bavorsku autonomii i peníze.
|
| Turisté se nejen nemohou rozloučit se zámkem, ale ani s okolím. V těsném sousedství ohromí letohrádek Linderhof, kouzelná zahrada, barokní klášter Ettal, jezero Alpsee a Schwansee. Stačí zvednout hlavu a jste v druhé pohádce - vrcholky Bavorských Alp se částečně koupou v mlze, místy vidíte sníh, dokonce i ledovec. Bavorsko je nezapomenutelná krajina hor, jezer, lesů, středověkých měst, barokních kostelů, farem, stádeček krav a koz. A co víc vás překvapí? Kolem domů nejsou ploty, domy se nezamykají, kolem zámků stojí na schodištích pozlacené sochy - není vám to líto?
|  |
 | 28. června navštěvujeme Oberammergau - malebnou vesničku s alpskou architekturou - malovanými domy, dřevořezbami, rokokovým kostelem z 18. století. Musíme navštívit i nejznámější zimní středisko Garmisch- Parkenkirchen, má pochopitelně výborné podmínky pro zimní sporty, vždyť je aplské, v roce 1936 hostilo zimní olympijské hry.
|
| Abychom si Alp opravdu užili zblízka, vyjíždíme lanovkou pod vrchol hory Kreuzek. Ti nejzdatnější sestupují dravou soutěskou Höllentalklamm zpět k autobusu. Čtyři hodiny volné procházky ovšem znavilo všechny, rádi si odpočineme pod stěnou masívu Zugspitze (nejvyšší hory v Německu - 2963 m.n.m.). Unaveni, ale neradi se loučíme s Bavorskými Alpami.
|  |
 | Úplně poslední zastávkou našeho zájezdu je večerní návštěva Innsbrucku, hlavního města Tyrolska. Jsme už tedy v Rakousku. Na vlastní zkušenost jsme poznali, co to je procestovat několik států bez kontrol na hranicích. Památek má Innsbruck méně, protože město bylo těžce poškozeno na konci 2. světové války. Nám, unaveným turistům, se nabídl hrad Hofburg a františkánský kostel. Druhý den cestujeme domů.
Dojem? Nádhera! Vřelý dík organizátorům zájezdu - Mgr. Tomáši Scholzovi, Mgr. Evě Podolkové a Mgr. Evě Jirsové. |
| Dne 25. 6. 2004 se vydala naše skupina na pětidenní výlet do Německa. Na cestu jsme vyrazili v noci ale již ráno druhého dne (sobota) jsme dojeli do města Míšně - města porcelánu. Na devátou hodinu ranní jsme měli zajištěnu prohlídku v muzeu porcelánu. Zde to bylo velmi zajímavé, neboť jsme neobdivovali jen překrásné umělecké kousky z porcelánu, ale mohli jsme nahlédnout i pod pokličku toho, jak se tyto kousky zhotovují. Po této prohlídce jsme si šli prohlédnou ještě staré centrum města s Albrechtovým hradem - dominantou Míšně.
|  |
 |
Ještě tentýž den jsme se dostali do Postupimi. Zde jsme si prošli nádherný park zámku Sanssouci a navštívili jsme i zámek Cecilienhof, ve kterém se v roce 1945 konala ta známá konference. Večer jsme se ubytovali v hotelu F1.
|
| V neděli přišel na program konečně Berlín - hlavní město Spolkové republiky Německo. Nejprve jsme navštívili tzv. Východní Berlín. Zde jsme si prohlédli Alexandrovo náměstí s televizní věží (někteří z nás byli i nahoře a vychutnávali si výhled na celé město z té ohromné výšky), Červenou radnici, Berlínský dóm (i tady jsme se byli podívat vevnitř), Humboldtovu univerzitu, Novou stráž a bulvár "Pod lipami". Vyvrcholením dne byla návštěva Pergamonského muzea. Až jsme se podivovali, jaká všechna krásná díla zde můžeme obdivovat.
|  |
 |
V pondělí jsme navštívili tzv. Západní Berlín. Museli jsme o něco dříve vstát, protože hned ráno jsme si chtěli prohlédnout říšský sněm a nechtěli jsme stát ty dlouhé fronty, které tam jsou, když se přijde později. Podařilo se. Prohlédli jsme si nejen moderní střechu říšského sněmu a z ní pak panorama města, ale s průvodcem jsme navštívili také zasedací síň poslanců a dozvěděli se různé zajímavé informace. |
| Odtud jsme pak pokračovali k Braniborské bráně, ke Sloupu vítězství, k pomníku padlých hrdinů rudé armády v ul. 17. června a na Treptowě. |  |
 |
Také jsme navštívili nákupní třídu Kurfuerstendamm, Pamětní kostel císaře Viléma a bývalý hraniční přechod Checkpoint Charlie - dnes Muzeum zdi, a Charlottin lovecký zámeček. K večeru byla v plánu prohlídka nejmodernější čtvrtě Berlína - Postupimské náměstí. Nejvíce nás zde okouzlilo Sony-centrum a vůbec ty všechny budovy ze skla a betonu. Po této prohlídce nás už čekalo jen jedno - noční projížďka městem. Byla to paráda. Všechny památky byly nádherně osvětlené a my si tak naposledy mohli zopakovat vše, co jsme za ty tři dny viděli. |
| V úterý v 6 hodin jsme už byli opět před naším Gymnáziem v Chotěboři. Mohu ale říci, že i za ty tři plné dny, které tento výlet vlastně trval, jsme toho viděli hodně. Někteří z nás si ledacos koupili na památku, ale všichni z nás si přivezli i spoustu zážitků.
|  |
 | Prvním bodem naší exkurze byla procházka historickým jádrem města, které po druhé světové válce bylo vlastně znova téměř celé vystavěno. Ne jednu z takových památek jsme také navštívili. Jednalo se například o Kreuzkirche, ve které se nachází dokumentace toho, jak vypadal tento kostel před a po válkou. Jsou zde zachyceny na fotkách i veškeré stavební práce při rekonstrukci v posledních letech. Uvnitř kostela se stále ještě pracuje.
|
| Při další procházce městem jsme viděli ještě jedno staveniště. Jak nám naši průvodci sdělili, jedná se o jeden ze symbolů předválečných Drážďan a to Frauenkirche. Měla by se dostavět v roce 2005.
|  |
 |
 |
 |
 |
|  |
| Po rozchodu jsme měli na programu ještě dva zámky. Prvním z nich byl lovecký zámeček Moritzburg (Jagdschloss Moritzburg), který nám připomněl, že se zde natáčela jedna z nejhezčích pohádek: Tři oříšky pro Popelku. Hned jsme hledali ty schody, kde Popelku onu noc ztratila svůj střevíček.
|  |
 | Druhým byl zámek ležící přímo u řeky Labe - zámek Pillnitz. Už to vypadalo, že k němu cestu nenajdeme. Nakonec se nám však poštěstilo. Byl už večer, ale zámek byl krásně osvětlený a na řece plul výletní parník. Viděli jsme i rysky, kam dosahuje voda, když se Labe rozvodní. A v roce 2002 dosahovala opravdu vysoko.
|
| Zpátky jsme přejížděli technicky zajímavý most, které mu se říká "Modrý zázrak" (Blaues Wunder). Naposledy jsme pak viděli ještě jednou osvětlené celé centrum a i zámky a vily na stráni k Labi. Nic snad více "romantického" jsme si na závěr ani přát nemohli.
|  |
 |
Vyrazili jsme 18. prosince od budovy školy brzy ráno. Měli jsme před sebou pěkný kus cesty. Ačkoli jsme vyjeli už ve čtyři hodiny ráno, do Norimberku jsme dorazili až v jedenáct. Po té, co jsme našli neplacené WC a všichni jsme si ulevili, začala nám prohlídka historického centra města, které je téměř celé obehnáno mohutnými hradbami se spoustou zachovalých městských bran. Navíc centrem města protéká i řeka Pegnitz. |
| Procházku jsme započali u Dvora řemeslníků (Handwerkerhof), od které jsme zamířili k Mýtnici (Mauthalle), kostelu Sv. Vavřince (St. Lorenz-Kirche), |  |
 |
Germánskému muzeu až ke kostelu Sv. Jakuba a Elišky, v jejichž blízkosti se nachází Bílá věž (Weißturm) s překrásným vylíčením vývojových etap manželství v podobě kašny manželského kolotoče (Ehekarussell-Brunnen) inspirované básněmi Hanse Sachse. |
| Přes Katovu lávku (Henkersteig) jsme doputovali opět zpět do centra k dalším významným památkám města: gotickému kostelu Panny Marie (Frauenkirche), |  |
 |
gotické radnici, před níž stojí dvě kašny a k někdejšímu špitálu Sv. Ducha (Heil-Geist-Spital), který stojí z části nad řekou Pegnitz a v němž bývaly uloženy říšské korunovační klenoty. |
| Pak už se před námi objevil Christkindlmarkt (vánoční trh), kde to překrásně vonělo samými dobrotami. Ten kdo byl ve Vídni, mohl srovnávat. A protože nám bylo řečeno, že za ochutnáni rozhodně stojí tradiční Norimberský perník (Nürnberger Lebkuchen), |  |
 |
Norimberská pečená klobása (Nürnberger Bratwurst) a nepochybně také svařáček (Glühwein), srovnávat mohly i naše chuťové buňky. Opravdu to byl dobrý typ. Takže jsme se zahřáli i něco dovezli domů na ochutnání. Navíc kdo chtěl, mohl navštívit i hrad nad náměstím, Muzeum hraček, rodný dům malíře Dürera nebo Dopravní muzeum. A když jsme se večer vydali osvíceným městem na místo srazu, byl to překrásný zážitek. |
| Ta cesta byla dlouhá, ale stála za to! Kam jedeme příští rok? | 
|
| Přes České Budějovice, Linz, Innsbruck jsme přejeli hranice Švýcarska, projeli kolem vršků Jungfrau, Mönch, Eiger a v dopoledních hodinách dorazili na první plánovanou zastávku Trimmelbachšské vodopády (Trümmelbachfälle). Byly to ohromné proudy vody řítící se skalními otvory dál do údolí a my jsme chodili po terasách přímo mezi nimi. Však také někteří z nás byli pěkně mokří. |  |
 | Zatímco jsme se sušili za hrozného horka v autobuse, dorazili jsme k Ženevskému jezeru, kde jsme si od sklepa až po střechu prohlédli středověký vodních hrad Chillon. To už bylo odpoledne a my přijížděli k místu ubytování v horské vesničce Évoléne nad údolím Val d´ Héreus. Měli jsme k dispozici celý penzion. |
| Cestou jsme ještě navštívili místní zemní pyramidy v Euseigne. |  |
 | Druhý den, vlastně již třetí, jsme měli na programu návštěvu Zermattu s jeho dominantou Matterhornem (4478 m). Počasí vypadalo bledě, ale naštěstí se po vyjetí zubačkou z Täsche do Zermattu umoudřilo a Matterhorn jsme viděli téměř celý. Někdo zůstal v městečku, někdo naopak vyšlápl blíže k Matterhornu. |  |
| Byla to pohoda, a proto jsme cestou do penzionu zavítali ještě do města položeného v Rhönském údolí Sion. Zde jsme si prohlédli opevněný klášter nad městem spolu se zříceninou hradu hned vedle nad vinicí. |  |
 | Čtvrtý den jsme před sebou měli opět celodenní výlet - tentokrát se zajížďkou do Francie - do horského turistického centra Chamonix. Po prohlídce městečka jsme se nechali vyvézt lanovkou s přesedáním až na vrcholek l´ Brevent (2525 m), protější hřeben Mont Blancu (4807 m). |
| Vyjeli jsme téměř až nad mraky a jaké bylo překvapení, když jsme nahoře našli i spoustu sněhu ke koulování. Výhled byl báječný, vše jako na dlani, a nad tím vším čněla nejvyšší hora Evropy. Protože jsme měli k večeru ještě trochu času, nechali jsme se zavézt k nedaleko ležící vysokohorské přehradě, která měla výšku hráze přes 300 m. Byl to betonový pás vklíněný téměř mezi vrcholky skal pokrytých sněhem. |  |  |
 | Poslední den jsme penzion museli uklidit, sbalit si a vyrazit na cestu k domovu. Cestou jsme však navštívili ještě sýrárnu nedaleko středověkého městečka Gruyéres, |
 | hlavní město Švýcarska Bern i s jeho medvědy a poslední zastávkou bylo město Luzern na Vierwaldstettském jezeře(Vierwaldstättersee). Zde jsme si prošli jeden ze dřevených zastřešených mostů a mohli zahlédnou i vrcholky hory Pilatus a Riggi.
|  |
Pak už jsme přes noc přejížděli Rakouskem směrem domů, kde nás už netrpělivě očekávali naši rodiče. Co říci na závěr? Jídla bylo dost, počasí také pěkně vyšlo. Zkrátka to bylo super! Pojedeme zase.
V tomto roce jsme pobývali v jedné horské vesničce Vorderhornbach v Lechtálském údolí. Měli jsme pro sebe celou horskou chatu. Zopakovali jsme si nejen své jazykové znalosti ve výuce německého jazyka, ale ověřili si je i v praxi. Mimo to jsme si vyzkoušeli práci v kuchyni, třídění odpadů apod. Protože se však jednalo i o zájezd poznávací, uviděli jsme i na vlastní oči to, o čem se ve škole v raáliích jen učíme.
Zážitkem byl mohutný Rýnský vodopád s krásnou duhou. Dále jsme navštívili Bodamské jezero s Kostnicí, kde byl upálen mistr Jan Hus, divadelní město Bregenz, pohádkové bavorské zámky s překrásným interiérem a zahradami jako Neuschwanstein, Linderhof ... Kromě Salcburku a Kitzbühelu nás upoutaly i Alpy. Nevynechali jsme ani nejvyšší horu Německa - Zugspitzi. Kabinovou lanovou dráhou jsme se nechali vyvést na jeden z vedlejších vrcholů, a pak šli pěšky přímo pod Zugspitzi a divokou soutěskou se vraceli dolů k autobusu. Všichni jsme byli mokří, ale šťastní, že jsme tuto túru absolvovali.
V roce 2000 jsme bydleli ve Stanzachu. Do programu přibyl i jeden z nejmenších států Evropy - Knížectví Lichtenštejnské s hlavním městem Vaduzem, který jsme mohli na cestě ze Švýcarska vidět celé jako na dlani, kam by se nakonec i vešlo. Za zmínku stojí určitě i Innsbruck - olympijské město, a Berchtesgaden s Hitlerovým orlím hnízdem - Kehlsteinhaus s překrásným výhledem na Königssee a nejvyšší horu Berchtesgadenska - Watzmann.
K perličkám zájezdu určitě patří koupání v jezeře Mondsee s vyhlídkou přímo na Schafberg nebo projížďka lodí mezi horami po jezeře Plansee. Nezapomenutelný pro mnohé studenty zůstává ještě dnes výstup na Pleis Spitzi do výšky 2121 m v r. 1999. Nahoru nás šlo 25, avšak výhled z vrcholu si nakonec vychutnalo jen 8 studentů - těch nejodvážnějších a nejvytrvalejších. Ti ostatní zůstali u seníku, který byl cca. ve výšce 1780 m. Zde odpočívali a sbírali síly na zpáteční cestu.
I v roce 2000 čekala na nás studenty jedna horská prémie. Tentokrát šlo o výstup z Kaisers - cca. 1200 m vysoko položené osady na dvě horské chaty. Bohužel kvůli nestálému počasí jsme vyšplhali jen k první ve výšce 2310 m - Kaisersjochhaus. Nahoře se však hrnuly mraky a ochladilo se až na 3 oC. A tak místo hřebenové túry jsme si dali teplý čaj a posléze jsme téměř úprkem mířili zpět k autobusu. I tak to však stálo zato, neboť jen málokdo zažije takovou bouřku v Alpách, kdy kolem vrcholků křižují blesky a hrom duní ozvěnou ze všech stran.
A co se týká výuky německého jazyka? Nebylo to mučení jako ve škole. Zde naopak měli starší studenti pomoci těm, kteří němčinu ještě příliš neovládají. Naučit je několika důležitým frázím, bez kterých by se neobešli. No a jako lahůdka výuky byl zpěv několik německých písní a překlad jedné úsměvné písně.
Naše zájezdy byly zároveň jazykovým kurzem, takže jsme si vše naučené mohli ověřit přímo na Rakušanech. Není tedy divu, že někteří z nás doma pozdravili rodiče "Grüß Gott!".
Takže, milé a krásné Alpy, každý druhý rok doufejme opět "Na shledanou!".
Zážitky ze zájezdu v létě 2000
