Adaptační kurz 1.A
která postupně vyvolávala jména žáků v abecedním pořadí. Vyvolaným bylo oznámeno, že počínaje tímto okamžikem se dostávají do “Best of třídy”. Všichni jsme se po červeném koberci dostali k vlaku a vyjeli směrem na Ždírec nad Doubravou. Kousek od tamního nádraží nás čekala první seznamovací hra, díky které nám v hlavách utkvěla první jména spolužáků.
Pěšky jsme za chvíli došli na ždírecké náměstí, kde jsme byli rozděleni do šesti skupin se stejnou misí: najít The best místo na selfie, The best místo na schovku, The best ceduli a to nejdůležitější na konec – naši třídní učitelku Hanu Mulfingerovou jakožto The best malíře of Ždírec. Všechny týmy postupně vše splnily a teď už v kompletním uskupení zase vyrazily. Během pár zastavení jsme se zúčastnili aktivit, které nás v různých směrech seznamovaly se spolužáky. Dobře jsme se bavili a rázem jsme byli ve Štířím dole, v našem cíli a místě pobytu po zbytek kurzu.
Po dobrém obědě jsme se přesunuli na louku a hráli „dostihy”. Byli jsme rozděleni do čtyř týmů. Na začátku kola bylo vždy vyhlášeno, jaký dostih se pojede a jaký je kurz. Z týmu jsme vždy vybrali, kdo pojede, a pak jsme sázeli na výhry a prohry. Po svačině jsme šli trénovat volejbal, protože po večeři přijeli další učitelé z našeho gymnázia, aby se s námi utkali ve volejbalovém zápase. Prohráli jsme velmi těsně – 1:2. Odebrali jsme se dovnitř, kde byla připravená další aktivita s názvem „kavárnička”. Vylosovali jsme si papírek s číslem stolu. Po celou dobu jsme si mohli objednávat různé nápoje, u stolů jsme si povídali, plnili menší aktivity nebo jsme se mohli zeptat na cokoliv starších studentů. Bylo to moc fajn. Pak už jsme si jenom v závěrečném večerním kruhu řekli, co se nám dneska líbilo, a šli jsme spát.
Ráno jsme si po snídani a rozcvičce zahráli hru „sobolí hovno”.
V průběhu dalších programů jsme si prošli celým koloběhem voleb. Nejdřív jsme si vylosovali papírek s názvem fiktivní strany, ve které jsme si následovně zvolili leadera a vytvořili pětibodový volební program. Ten jsme pak představili ostatním.
Odpočatí díky polednímu klidu jsme se sešli u ohniště, kde nás čekala další aktivita – „formule 1”. Kolem byla vyznačena trasa, která na dvou místech překračovala potok. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a naším úkolem bylo udělat co nejvíce koleček po vyznačené trase tím způsobem, že jsme museli s sebou koulet pneumatiku od traktoru. Byli jsme všichni od bláta, ale to jsme pro nezapomenutelný zážitek rádi podstoupili.
Další aktivitou bylo natáčení volebních spotů. Po večeři jsme se převlékli do společenského recesního oblečení a pouštěli jsme si již zmíněné volební spoty. Na to volně navazovala superdebata mezi leadery stran a následovaly konečné volby. Po krátké pauze bylo vyhlášení voleb. Vítězná strana se však neradovala dlouho. V podstatě ihned po vyhlášení začala světla v místnosti blikat a nám se zavázanýma očima nezbylo nic jiného než se nechat kamsi poslepu odvést. Když jsme se zastavili, bylo nám oznámeno, že po nastalém jaderném výbuchu jsme my a další dvě skupiny jedinými pozůstalými na planetě Zemi. Po dalších minutách ve tmě nám byla oznámena zdrcující zpráva, že tímto okamžikem jsme my posledními přeživšími. Měli jsme sestavit nová pravidla pro následující lidské pokolení. Když bylo vše bezpečné, mohli jsme opustit nouzový úkryt. Popřáli jsme si dobrou noc a stejně jako předchozí den jsme ocenili podle nás nejlepší okamžiky dneška.
Další den ráno už nám bylo jasné, že se tento adapťák blíží ke konci, protože hned po snídani a krátké hře jsme se šli sbalit. Následovala konečná zpětná vazba, v ní jsme mohli zhodnotit nejlepší i nejhorší zážitky celého kurzu. Naší poslední aktivitou bylo ve čtyřech týmech přenést na plátna významné chotěbořské budovy pomocí prstů na rukou, nosu, kolenou, paty a dalších částí těla. Byla to legrace a my se všichni rozesmátí a barevní vydali převléct. Po krátkém čekání už jsme si na záda hodili batohy a autobusem vyjeli zpátky domů. Na závěr bychom moc rádi poděkovali organizátorům, bez kterých by tento adaptační kurz neproběhl. Moc jsme si to užili!
Marta Polívková a Žofie Hűbnerová (1.A)
