Perly Maďarska aneb jak si neplést pojmy s dojmy
Letos jsme se totiž vydali poznávat jak známé, tak i ne tolik proslavené kouty této země (jež rozhodně nebyly rovinné), která oplývá spoustou přírodních, avšak i kulturních klenotů. Poté, co jsme se ve dvě ráno stěží dobelhali k autobusu, jsme zahájili naše velkolepé putování. Již první zastávka v Ostřihomi, bývalém hlavním městě Uherského království, nás uchvátila Bazilikou svatého Štěpána, která skýtala krásný výhled na okolní krajinu. Navštívili jsme dokonce i kryptu, nacházející se hluboko v podzemí. Ze vznešených prostor kostela nás bohužel vyštvali jiní studenti (privilegium Gymnázia Chotěboř nám bylo odepřeno). Visegrád nás zase počastoval navrácením do středověku, a to v podobě procházky po hradě.
Během víkendu jsme procestovali rozmanitou Budapešť, již jsme poznali z vícero stran. Trochu strašidelné čtvrti střídaly ohromné areály parku a světoznámých památek, mimo jiné Matyášův chrám, Rybářská bašta či budova maďarského parlamentu, důkaz architektonické nádhery města. Z přírodních rarit na sebe nenechalo dlouho čekat Tropicarium, moderní pavilon s exotickými zvířaty, nebo Zoologická a botanická zahrada, která ve své věhlasnosti trochu pokulhávala.
Pondělí jsme si zpestřili příjezdem k jezeru Balaton, „maďarskému moři“, v němž jsme se odpoledne vesele čachtali (okolní teplota se pohybovala kolem třiceti pěti stupňů, což naši radost plynoucí z koupání jen utvrzuje). Zprvu jsme ale prozkoumali cestovatelské perly poloostrova Tihany, mezi něž patří kupříkladu zachovalá mnišská obydlí, barokní benediktinský kostel či všudypřítomná vůně levandule.
Náš zájezd se pomalu chýlil ke konci. Posledních návštěv se těšilo malebné město Eger, známé pro svou bohatou historii, termální lázně (v nichž jsme se celý den šplouchali a léčili své bolavé údy), vína či barokní architekturu, a Aggtelecký kras, jedno z nejvýznamnějších krasových oblastí Maďarska, který je spolu se slovenskou částí zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Za opravdu silné zážitky děkujeme zprostředkovatelům výletu, jimiž byly dvě nebojácné turistky, paní profesorka Eva Jirsová spolu s paní profesorkou Marií Jobovou. Též jsme vděčni panu řidiči, Danu Doležalovi, který nás celý týden bezpečně přepravoval!
Sofie Krátká, 3.A
