Přednáška Matěje Ptaszka o Kolumbii

Pan Ptaszek nám poutavě vyprávěl o životě obyčejných lidí na kolumbijském venkově, kde sám rok a půl žil. Přiblížil nám každodenní realitu místních obyvatel, jejich zvyky i podmínky, ve kterých žijí.

Přednáška byla rozdělena na dvě části. V první části nám pan Ptaszek promítal své vlastní černobílé fotografie, na nichž zachytil běžný život lidí na venkově – například práci s koňmi a dobytkem nebo chvíle odpočinku v místních hospodách. Zmínil také, že nemá rád barevné fotografie a dává přednost černobílým fotografiím.

Druhá část byla věnována krátkým videím a reportážím z Kolumbie, které sám pan Ptaszek natočil. Viděli jsme například řidiče řídícího typický kolumbijský autobus, dělníky pracující v továrně s cukrovou třtinou nebo třeba rodinu, která se živí prodejem tepelně upravených mravenců. Díky těmto ukázkám jsme si mohli lépe představit každodenní realitu v této zemi.

Dozvěděli jsme se také o složité politické situaci v Kolumbii, kde stále působí různé partyzánské skupiny a dochází k ozbrojeným konfliktům. Zároveň jsme poznali, že Kolumbijci jsou velmi přátelští, silně věřící a tvrdě pracující lidé. I přes to, že Kolumbijce s knihou v ruce moc neuvidíte, tak nejznámějším Čechem v Kolumbii je Milan Kundera. Co se týká ale fotbalu, tak ten v jejich životě hraje velkou roli. Pan Ptaszek nám říkal, že fotbal je jejich druhé náboženství.

Pan Ptaszek nám vyprávěl o tom, že když se přestěhujete do kolumbijské vesnice, tak jste krajně podezřelý. První, co musíte udělat, je jít do místní hospody a dát si tam panáka s místními obyvateli, aby věděli, co jste zač. Oni s vámi udělají takový příjemný přátelský výslech u panáka a vytáhnou z vás veškeré informace – co tam chcete dělat, co jste zač. Když prý zjistili, že pan Ptaszek je, jak on sám řekl, „neškodný trouba“, tak měl pokoj a už pro většinu tamních obyvatel nebyl nedůvěryhodný. Místní ho občas zvali na kávu a cigaretu do zdejší hospody typickou větou „¿Vamos a tomar el tinto?“ neboli „Dáme si kávu?“. I přes to, že slovo „tinto“ ve Španělsku znamená červené víno, tak v Kolumbii to znamená malý šálek černé kávy.

Také jsme se dozvěděli, že v Kolumbii můžeme často narazit na věci, které se v naší společnosti mohou zdát pasé, ale pasé pro normální fungování lidského myšlení nejsou. Přesně tomu to odpovídá například výraz katarze, který je v Kolumbii nezbytnou součástí běžného života. Katarze se v Kolumbii projevují například při pohřbu. Pokud někdo zemře, tak v tom bytě nebo domě, kde zemřel, se vystaví rakev s nebožtíkem a následně se s ním rozloučí celá vesnice. Pokud byl nebožtík z města, které má více než pět tisíc obyvatel, tak se vezme rakev s nebožtíkem a vystaví se před kostelem. Rakev má v úrovni obličeje okénko, díky kterému má každý možnost ještě něco nebožtíkovi říct. Pan Ptaszek nám vyprávěl o tom, že viděl muže ve fotbalovém dresu jeho oblíbeného týmu říkat nebožtíkovi „¡Ayer Diego ganó tres a uno!“ neboli „Včera vyhrálo Diego tři jedna“. Kolumbijci toto dělají, protože vědí, že život smrtí nekončí, a proto se také snaží konat dobro celý život.

Přednáška se nám velmi líbila a byla pro nás velmi přínosná. Nabídla nám nový pohled na život v jiném koutě světa a umožnila nám nahlédnout do každodenního života Kolumbijců, který bychom jinak těžko poznali. Z přednášky si odnášíme nové informace a zajímavé poznatky.

Moc děkujeme panu Matěji Ptaszekovi za jeho poutavé vyprávění a paní Marii Jobové za zorganizování tak skvělé přednášky.

Studentka třídy kvinta Tereza Křivská.