První měsíc na gymnáziu
Do školního roku jsme vstoupili třídenním adaptačním kurzem, který se konal poslední týden v srpnu. Ten začal setkáním studentů, třídní učitelky a výchovné poradkyně na nádraží v Chotěboři. Po příchodu jsme všichni obdrželi náramek, měl tvar kruhu a byl symbolem celého kurzu. Vlakem jsme se přesunuli do Ždírce nad Doubravou, odkud jsme šli pěšky na Štíří důl, kde jsme byli ubytováni. Po cestě jsme hráli seznamovací hry, abychom se mezi sebou lépe poznali. V tomto duchu jsme pokračovali celý adaptační kurz. Při kolektivních hrách a sportovních aktivitách, např. válení pneumatiky od traktoru, volejbale s budoucími kantory, kteří nás navštívili, jsme si užili hodně legrace. Myslím, že je super mít adaptační kurz ještě před začátkem studia, protože jsme se rychleji mezi sebou poznali.
První školní dny jsme se seznámili s chodem školy a ostatními pedagogy. V budově jsme ze začátku bloudili, ale teď už známe téměř každý kout. Pomalu jsme si začali zvykat, že už nejsme na základce, kde nás všichni znají, a museli jsme se přizpůsobit přístupu nových pedagogů.
Na konci prvního týdne jsme byli oficiálně pasováni na prváky. Maturanti ze 4. A nás v geoparku u školy pasovali mečem. Jako nováčci jsme tak byli oficiálně přijati do kruhu studentů. Obdrželi jsme cenné informace a rady od těch nejstarších na škole. Po pasování jsme se přesunuli do tělocvičny, kde jsme společně hráli volejbal.
Další významnou školní aktivitou byl Týden Kraje Vysočina, při němž se konají různé akce spjaté s naším krajem. My jsme během něho navštívili Žďár nad Sázavou. Prohlédli jsme si kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a seznámili jsme se s architekturou Jana Blažeje Santiniho. Dále jsme v Muzeu nové generace na místním zámku prošli programem Středověk očima mnicha. Výlet byl naučný a zábavný.
Ve škole se nám zatím daří. Učení je sice hodně, ale zatím to všichni zvládáme. Kolektiv je výborný, mnozí si již našli nové kamarády. Na co jsme si ale ještě nezvykli, jsou styly učení některých kantorů, ale časem už budeme vědět, jak to chodí. Moc se těším na zbylé čtyři roky a doufám, že na tento první měsíc budeme za pár let vzpomínat s úsměvem na tváři.
Zbyněk Čech, student 1. A