Prváci se opět sešli ve Štířím dole, poznávali tváře a tvořili vzpomínky
Aby se lépe seznamovalo a poznávalo, každoročně se ve Štířím dole koná adaptační kurz pro nováčky gymplu. V sobotu 28. srpna se sešlo 26 studentů na vlakovém nádraží v Chotěboři. Nikdo se neznal a nikdo nevěděl, co je čeká.
Hlavní organizátoři Marťa s Ríšou si připravili program na téma Tvář. To vše bylo symbolicky k tomu, že nastoupit do nového prostředí není nikdy jednoduché, zvlášť pokud téměř nikoho neznáme.
Škrabošky na očích hned od začátku dne pomohly ke zjištění, co budoucí spolužáci rádi dělají a jací jsou, protože zakrytá tvář vede k lepší, a hlavně upřímnější komunikaci.
Na nádraží ve Ždírci nad Doubravou jsme si zahráli hru se jmény. Do Štířího dolu se pokračovalo po svých vlastních nohou a po cestě se poznávaly tváře přírody, města a lidí v okolí.
„Moji nejlepší vzpomínkou na kurz je ta chvíle, kdy jsme se všichni sešli na nádraží, sedli jsme si a zjistili jsme, že budeme všichni kamarádi,“ říká Vanes.
Adaptační kurz byl plný nejrůznějších aktivit, které nebyly náročné pouze fyzicky, ale také se u nich zapotila nejedna hlava. Ukázalo se, kdo ve třídním kolektivu bude ten pravý článek pro soutěžení, kdo je týmový hráč, kdo rád stojí opodál a tak podobně. Zkrátka jsme odkryli všechny možné tváře nového kolektivu.
Každý rok mezi prváky přijede na jedno odpoledne také návštěva. „Nejvíc mě bavil volejbal s profesory. Nejprve jsem si myslela, že jsme pěkný jelita, protože nám to vůbec nešlo. Potom jsme ale sestavili elitu, tým z těch nejlepších, a to se podle mě hodně povedlo.“
Jednou z her bylo například takzvané hledání mafiánů. Týmy běhaly po areálu a pomocí paměti skládaly obličeje fiktivních postav. Na programu nechyběly ani noční hry, společenský večer nebo problem solvingy ve skupinách. To vše s jediným záměrem, poznat se a naučit se spolupracovat.
Jako vyvrcholení kurzu si během celého dopoledne, tentokrát už kamarádi, vyráběli masky. „To bylo zajímavé, takové pěkné ukončení tématu. Denča mi pokládala na obličej sádru a tvarovala ji. Donutilo mě to hodně přemýšlet, až jsem u toho usnula.“
Instruktory upřímně překvapilo, jak pěkně se k sobě spolužáci chovali. Hned první večer po ukončení dne jsme je našli všechny společně namačkané v jednom malém pokoji. Byl to pěkný pohled a za sebe upřímně doufám, že jim takový přátelský vztah vydrží minimálně další čtyři roky.
„Moc se mi tam líbilo, na jídle jsem si pochutnala, hry mě bavily a všichni jsme si rozuměli. Jsem spokojená, a dokonce jsem se díky těmto třem dnům i těšila do školy, protože jsem už dopředu věděla, co mě tady čeká,“ s úsměvem prohlásila Vanesa Francouzová, studentka z 1. A na Gymnáziu v Chotěboři.
Děkuji Vanese za spolupráci a všem ostatním studentům přeji, aby našli během studia na gymplu tu svou pravou tvář.
Marie Sabolová, oktáva
