Sekunda na horách

Do penzionu Černá Voda u Orlického Záhoří jsme dorazili kolem poledne a tak jsme pobyt zahájili obědem, který nás mile překvapil. Upřímně, mnozí z nás nečekali, že se zde dobře najíme, ale opak byl pravdou. Já osobně si v tomhle ohledu nemůžu vůbec stěžovat. Po obědě byla vždy dobrovolná hororová čtvrthodinka, kdy nám paní profesorka Dostálková pouštěla strašidelné audioknihy. O dvě hodiny později už jsme se škrábali na sjezdovku, od které nás dělil prudký kopec. V první hodině na svahu jsme se rozdělili do tří skupin podle našich lyžařských schopností. Snowboarďáci měli svou vlastní skupinu. Sjezdovka byla mírná, takže byla super pro začátečníky, ale lepší lyžaři se na ní také nenudili. Díky cvičením a radám, které nám paní profesorky dávaly, jsme vždy měli na co se soustředit a co zlepšovat. Využili jsme toho a udělali jsme každý (někdo větší, někdo menší) pokrok. Po celodenním lyžování jsme měli každý večer hry a soutěže, které si pro nás připravili naši spolužáci. Také jsme měli různé přednášky, kahooty, nebo povídaní o chování na horách od našich profesorek. Lyžovali jsme každý den dopoledne i odpoledne. Jednou jsme dokonce dostali možnost jít na večerní lyžování, které si všichni zúčastnění moc užili. Vynechali jsme jen jedno odpolední, kdy jsme si udělali procházku do Orlického Záhoří. 

Z lyžáku jsme odjížděli s jednou zlomenou rukou a pár drobnými zraněními, která byla ošetřena našim lékařským doprovodem, paní doktorkou Špitálníkovou, za což jí děkujeme.

Můžu za všechny říct, že i přes některé mouchy (za okny jsme žádné nenašli), které k tomu patří, jsme si to opravdu užili a odjížděli se spoustou nových zážitků.

Děkujeme paní profesorce Mrtkové, Žákové, Dostálkové a naší škole za smysluplný týden plný sportu, lyžování a zábavy. 

Emma Stehnová, sekunda