Viděli jsme koncentrák na divadelních prknech
Klicperovo divadlo v Hradci Králové v pátek 12. listopadu čekalo jedno výjimečné představení. Představení o Miře, o příběhu Aleny Mornštajnové, o její slavné knize Hana. V pátek po výuce odjel od chotěbořského kina autobus plný studentů i profesorů z gymnázia směr kulturní večer. Byl to skutečně vydařený výlet, ale nejdříve pěkně od začátku.
Před návštěvou Klicperova divadla jsme strávili pár hodin v centru města Hradce. Každý trochu jinak, ale všichni si to užili. Divadlo Hana začínalo ve studiu Beseda v 19 hodin. Perfektní provedení této inscenace v režii Diany Šoltýsové zaujalo všechny už od samotného začátku. Příběh Hany, která si prošla koncentračním táborem, která ztratila lásku, babičku, matku, a nakonec i sestru, byl vyobrazen v těch nejrealističtějších barvách, jaké si jen divadelní prkna dokážou představit. Byl doplňován hudbou i zpěvem, dokonce střelbou v úplném závěru. Nás diváky překvapoval, šokoval, dojímal a pusu nedovolil zavřít. Nikdy bych nevěřila, že něco jako znásilnění se dá zahrát i v divadle.
Pro nás, kteří jsme četli knihu, bylo udivující, že některé pasáže byly slovo od slova stejné jako v předloze. Jaké emoce měl při prokousávání se příběhem čtenář, takové viděl před sebou divák. Hanu a její neteř Miru ztvárnily Lucie Andělová a Anna Kratochvílová. Tato divadelní adaptace Hany byla inscenována pouze ženami, mužské postavy chyběly, ale za sebe si troufám říct, že to vůbec nevadilo. Naopak, síla divadla tím byla podtržena.
Někteří z našich řad odcházeli do autobusu v slzách. Byl to emotivní zážitek. Přesně takový, jaký bych od divadelního představení Hana očekávala.
za třídu oktáva a ostatní členy výletu Marie Sabolová