Za hranice čísel aneb matematika mluví všemi jazyky

Jaro letošního roku pro mě znamenalo úspěšný, ale velmi náročný maraton těchto aktivit, díky kterým jsem měl možnost zlepšit se ve svých dovednostech, poznat spoustu talentovaných mladých lidí napříč národnostmi a zasoutěžit si jako reprezentant za svou zemi. 

Jako úspěšný řešitel celostátního kola v nejvyšší středoškolské kategorii matematické olympiády jsem byl vybrán na matematické mučení v podobě výběrového soustředění, na kterém se vybírají české týmy pro světové a evropské matematické soutěže. Účastníci výběrka řeší týden v kuse každý den tři nesmírně obtížně úlohy, na které mají zpravidla pět hodin času, a ani ti nejzkušenější matematici nikdy nevyřešili všechny tři úlohy. Pro plnohodnotný studentský zážitek byli mimopražští soutěžící ubytováni na kolejích 17. listopadu UK. K mé radosti jsem se nakonec stal prvním náhradníkem do týmu na Středoevropskou matematickou olympiádu, která se letos koná ve Slovinsku, a to na konci srpna.

První soutěží pro mě bylo Česko-Polsko-Slovenské střetnutí juniorů, které se konalo ve slovenských Bojnicích na konci května. Sešly se tam tři šestičlenné delegace studentů nanejvýše prvních ročníků středních škol. Individuální soutěž obsahovala pět problémů seřazených dle obtížnosti, na jejichž řešení měli soutěžící 4,5 hodiny. Krom soutěže byl také součástí doprovodný zábavný program, jmenovitě prohlídka Bojnického zámku nebo různé procházky a sportovní aktivity, při kterých jsme se dokázali relativně rychle seznámit se Slováky, překvapivě dokonce i s Poláky. Velkým úspěchem pro mě bylo hodnotné třetí místo v individuální soutěži. Absolutním vítězem se stal třináctiletý Mateusz Bąk z Polska. (Ano, opravdu je to ten, který na společné fotografii stojí přesně uprostřed :D)

Díky tomu, že hlavní český tým pro celosvětovou Mezinárodní matematickou olympiádu dostal možnost zúčastnit se přípravného matematického tábora v Pekingu, byl z důvodu jejich nepřítomnosti vyslán na Česko-Rakousko-Polsko-Slovensko-Ukrajinskou matematickou olympiádu, která pro tyto státy slouží jako poslední příprava před velkými soutěžemi, náš evropský tým. Na konci školního roku jsem tedy s českou delegací vyrazil do Rakouska, kde se soutěž konala. 

Ubytovaní jsme byli v zahradnicky zaměřeném městě Tulln, asi 20 km západně od Vídně. Soutěž probíhala ve vědeckém ústavu Institute of Science and Technology Austria (ISTA), byla strukturovaná na dva soutěžní dny, tři příklady za den, opět seřazené dle obtížnosti. Mimo soutěžní síně jsme si taktéž spolu s novými slovenskými, rakouskými a ukrajinskými přáteli (ne, absence Poláků není chyba, byli opravdu nudní:/) udělali několik výletů do Vídně, prozkoumávali jsme kampus institutu a poznávali okolí. Ukázalo se, že i přes zjevné stigma jsou (někteří) matematici velmi přátelští a komunikativní.

Celá soutěž tak pro mě byla nezapomenutelným zážitkem a inspirací, protože většina přítomných maturantů míří na mezinárodní univerzity jako např. Oxford nebo Cambridge právě díky úspěchům na těchto olympiádách. Konkurence byla velmi silná, protože zde jsou zúčastněny všechny ročníky středních škol, včetně maturantů, nicméně i přesto jsem nakonec ze čtyřicítky účastníků dosáhl na 26. místo, pouze dva body od bronzového pásma.

Závěrem bych chtěl poděkovat našemu gymnáziu za obrovskou podporu, nejvíce poté svému učiteli RNDr. Petru Chalupovi, který se se mnou na všechny soutěže poctivě připravoval a věnoval spoustu času i úsilí tomu, abych měl pro tuto přípravu co nejlepší podmínky.

Martin Dostál