Náš tým Post Bellum – Příběhy našich sousedů navštívil paní Marii Jančovou
V úterý 1. listopadu 2022 se náš tým ve složení Pavlína Součková, Pavla Špitálníková, Dan Korynta, Honza Formánek, Jája Lukesová a paní profesorka Pavlíčková, který pátrá po stopách pamětníků, setkal poprvé s naší pamětnicí, paní Marií Jančovou, rozenou Konfrštovou. Po vyučování jsme zašli k ní domů, abychom si vyslechli a následně zpracovali její životní příběh.
Paní Jančová se narodila ve třicátých letech v Nové Vsi u Chotěboře, kde taky se svou rodinou bydlela celé své dětství. Rodičům společně se svými sourozenci pomáhala s prací v hospodářství. Se svými pěti sourozenci se měli rádi a také si navzájem pomáhali. Z období druhé světové války vzpomíná na nálety, kterých se vždy báli, nebo na osvobození.
Paní Jančová chodila do školy v Nové Vsi a v Chotěboři, poté absolvovala roční školu pro zubní instrumentářky, ale protože to nestačilo, dodělala si ještě čtyřletou zdravotní školu. Až do důchodu pracovala jako zubní instrumentářka. Na oddělení, kde pracovala, se později seznámila i se svým budoucím manželem. Protože byl ale označen za nepřítele republiky a jeho otec za kulaka, čekalo paní Jančovou a rodinu jejího budoucího manžela mnoho těžkostí. Už povolení, aby se mohli vzít, stálo mnoho úsilí. Při svatbě v kostele v Nové Vsi byly schválně téměř všechny prostory kostela zamčeny, nehrála žádná hudba a musel jim zazpívat farář. Svatební pochod manželům Jančovým hráli až na 50. výročí jejich svatby.
Rodina manžela paní Jančové pocházela z Černuce, poblíž Kladna. Jeho otec byl poctivý člověk, jak paní Jančová říká, pravý staročech. Miloval půdu a své děti vychovával v úctě k ní. Odmítl vstoupit do JZD, i když mu nabízeli místo předsedy družstva. Manžel paní Jančové měl být otcův nástupce, takže chodil na zemědělskou školu. Otec byl po nesplnění nereálných zemědělských dodávek označen za rozvraceče státu, takže syna vyhodili ze školy. Musel tedy odejít pracovat do uhelného dolu, kde ho zavalil kámen. Nedlouho poté ho i s jeho rodinou začala pronásledovat STB. Rodinu vysídlili do Chotěboře. Otce zavřeli do vězení na Pankráci a pak ho převezli do vězení v Táboře. Propuštěn domů byl v tak špatném zdravotním stavu, že musel být napojen na křísící přístroj s kyslíkem. V tu dobu se ale do rodiny přivdala paní Jančová, která se o něj začala starat také. Když umřel manželův otec, podařilo se složitě vyjednat jeho pohřeb v rodné obci, ale na hřbitov musela rodina dojíždět tajně, měli do okresu Kladno zakázán vstup pod vysokou pokutou. V Chotěboři manžele Jančovy sledovali agenti STB, to rodina zjistila nahlédnutím do spisu po sametové revoluci. Jednalo se o dva lidi, kteří bydleli poblíž a tvářili se jako přátelé.
Všechny těžké chvíle se odrazily na zdravotním stavu manžela paní Jančové, ta se o něj až do jeho smrti obětavě starala. Bylo to pro paní Jančovou velmi těžké, ale všechno zvládla velmi dobře, je to velice statečná a moudrá žena, která má nám mladým co říci. Chovala se k nám velice laskavě a odpověděla ochotně na všechny naše otázky. Moc jí děkujeme za rozhovor a vážíme si toho, že se nám věnovala. Díky ní jsme mohli poznat důležitou kapitolu našich dějin i to, jak tíživě se odrazila na osudech jedné rodiny. Tyto příběhy nesmí upadnout do zapomnění, musíme se z nich poučit a nedopustit, aby se podobné bezpráví znovu opakovalo.
Rozhovor nám trval přibližně hodinu a půl. Poté přišla paní profesorka Jobová ze školy a spolu nás pohostily koláčky a pitím. Musím na závěr totiž prozradit, že paní Jančová je maminka naší paní profesorky Jobové.
Za tým Post Bellum – Příběhy našich sousedů
Josefína Lukesová
